dnes je 28.3.2024

Input:

§ 192 Náhrada mzdy nebo platu při dočasné pracovní neschopnosti (karanténě)

5.2.2014, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 17 minut

2.8.192
§ 192 Náhrada mzdy nebo platu při dočasné pracovní neschopnosti (karanténě)

Mgr. Lenka Pavelková

Úplné znění

Náhrada mzdy, platu nebo odměny z dohod o pracích konaných
mimo pracovní poměr při dočasné pracovní neschopnosti
(karanténě)

§ 192

  1. (1) Zaměstnanci, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa, přísluší v době prvních 14 kalendářních dnů a v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 v době prvních 21 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náhrada mzdy nebo platu ve dnech podle věty druhé a ve výši podle odstavce 2 , pokud ke dni vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény zaměstnanec splňuje podmínky nároku na nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění. V mezích období uvedeného ve větě první přísluší tato náhrada mzdy nebo platu za dny, které jsou pro zaměstnance pracovními dny, a za svátky, za které jinak přísluší zaměstnanci náhrada mzdy nebo se mu plat nebo mzda nekrátí, pokud v těchto jednotlivých dnech splňuje podmínky nároku na výplatu nemocenského podle předpisů o nemocenském pojištění, a pokud pracovní poměr trvá, ne však déle než do dne vyčerpání podpůrčí doby určené pro výplatu nemocenského 61) ; náhrada mzdy nebo platu nepřísluší za první 3 takovéto dny dočasné pracovní neschopnosti, nejvýše však za prvních 24 neodpracovaných hodin z rozvržených směn. Vznikla-li dočasná pracovní neschopnost ode dne, v němž má zaměstnanec směnu již odpracovanou, počíná období 14 kalendářních dnů a v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 v době prvních 21 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti pro účely poskytování náhrady mzdy nebo platu následujícím kalendářním dnem. Jestliže v období prvních 14 kalendářních dnů a v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 v době prvních 21 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náleží nemocenské 62) nebo peněžitá pomoc v mateřství 63), náhrada mzdy nebo platu nepřísluší. Vznikne-li zaměstnanci v době dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény právo na náhradu mzdy nebo platu podle věty první až třetí, nepřísluší mu současně náhrada mzdy nebo platu z důvodu jiné překážky v práci.
  2. (2) Náhrada mzdy nebo platu podle odstavce 1 přísluší ve výši 60 % průměrného výdělku. Pro účely stanovení náhrady mzdy nebo platu se zjištěný průměrný výdělek upraví obdobným způsobem, jakým se upravuje denní vyměřovací základ pro výpočet nemocenského z nemocenského pojištění 64), s tím, že pro účely této úpravy se příslušná redukční hranice stanovená pro účely nemocenského pojištění 64a) vynásobí koeficientem 0,175 a poté zaokrouhlí na haléře směrem nahoru. Má-li zaměstnanec za pracovní den, v němž mu vzniklo nebo zaniklo právo na náhradu mzdy nebo platu podle odstavce 1 , také právo na mzdu nebo plat za část pracovní doby, přísluší mu za tento den jen poměrný díl náhrady mzdy nebo platu připadající na tu část pracovní doby, za kterou mu nenáleží mzda nebo plat.
  3. (3) Dohodnutá nebo vnitřním předpisem stanovená výše náhrady mzdy nebo platu i za dobu uvedenou v odstavci 1 části věty druhé za středníkem nebo nad výši uvedenou v odstavci 2 větě první nesmí převýšit průměrný výdělek (§ 356 odst. 1).
  4. (4) Náhrada mzdy nebo platu stanovená podle odstavců 2 a 3 musí být snížena o 50 %, jde-li o případy, kdy je podle předpisů o nemocenském pojištění nárok na nemocenské v poloviční výši 65).
  5. (5) Porušil-li zaměstnanec v období prvních 14 kalendářních dnů a v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 v době prvních 21 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti povinnosti uvedené v odstavci 6 větě první, které jsou součástí režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, může zaměstnavatel se zřetelem na závažnost porušení těchto povinností náhradu mzdy nebo platu snížit nebo neposkytnout. Náhrada mzdy nebo platu nesmí být snížena nebo neposkytnuta, jestliže byla pro totéž porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce dána zaměstnanci výpověď podle § 52 písm. h).
  6. (6) Zaměstnavatel je oprávněn kontrolovat, zda zaměstnanec, který byl uznán dočasně práce neschopným, dodržuje v období prvních 14 kalendářních dnů a v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 v době prvních 21 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce, pokud jde o povinnost stanovenou zvláštním právním předpisem 66) zdržovat se v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek. Zaměstnavatel je povinen v případě zjištění porušení povinnosti uvedené ve větě první zaměstnancem vyhotovit o kontrole písemný záznam s uvedením skutečností, které znamenají porušení tohoto režimu; stejnopis tohoto záznamu je zaměstnavatel povinen doručit zaměstnanci, který tento režim porušil, okresní správě sociálního zabezpečení příslušné podle místa pobytu zaměstnance v době dočasné pracovní neschopnosti 67) a ošetřujícímu lékaři dočasně práce neschopného zaměstnance. Zaměstnavatel je oprávněn požádat ošetřujícího lékaře, který stanovil zaměstnanci režim dočasně práce neschopného pojištěnce, o sdělení tohoto režimu v rozsahu, který je zaměstnavatel oprávněn kontrolovat, a o zhodnocení zaměstnavatelem zjištěných případů porušení tohoto režimu. Zaměstnanec je povinen umožnit zaměstnavateli kontrolu dodržování svých povinností uvedených ve větě první.
Komentář
Komentář
  • Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění

    • § 22-29 – kolektivní smlouva

    • § 34b odst. 1 – právo zaměstnance na přidělování práce v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby

    • § 38 – povinnosti vyplývající z pracovního poměru

    • § 47 – nástup do práce po odpadnutí překážky

    • § 53-55 odst. 2 – zákaz výpovědi a okamžitého zrušení pracovního poměru

    • § 52 písm. h) – výpovědní důvod pro porušení povinnosti podle § 301a ZP

    • § 66 odst. 1 – zákaz zrušení pracovního poměru ve zkušební době

    • § 191 – důležité osobní překážky v práci

    • § 301 písm. b) – povinnost využívat pracovní dobu

    • § 301a – jiné povinnosti zaměstnance

    • § 305 – vnitřní předpis

    • § 347 odst. 4 – vymezení karantény

    • § 351-362 – průměrný výdělek

  • Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, v platném znění

  • Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění

Komentář
Komentář

Ustanovení § 192 navazuje na zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, podle něhož náleží pojištěnci nemocenské vždy až od 15. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény. V prvních 14 kalendářních dnech přísluší proto zaměstnancům v pracovním poměru nebo zaměstnancům pracujícím na dohodu o pracovní činnosti případně na dohodu o provedení práce (pokud dosáhli v kalendářním měsíci odměnu vyšší než 10 000 Kč) náhrada mzdy nebo náhrada platu (podle způsobu jejich odměňování) nebo náhrada odměny z dohody, kterou jim poskytuje zaměstnavatel ze svých mzdových prostředků podle pravidel uvedených v zákoníku práce (§ 192-194).

Náhrada mzdy nebo platu

Náhrada mzdy při dočasné pracovní neschopnosti je zvláštním druhem náhrady ušlého příjmu zaměstnance, a protože plní obdobnou funkci jako nemocenské z nemocenského pojištění, má též zvláštní právní režim, pokud jde o podmínky vzniku práva na tuto náhradu a na její poskytování a také pokud jde o stanovení její výše.

Náhrada mzdy od zaměstnavatele v prvních dvou týdnech trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény přísluší zaměstnanci, pokud ke dni vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény splňuje podmínky nároku na nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění. Tato náhrada přísluší však pouze za dny, které jsou pro zaměstnance pracovními dny, a za svátky, za které mu jinak přísluší náhrada mzdy nebo se mu plat nebo mzda nekrátí, pokud v těchto jednotlivých dnech splňuje podmínky nároku na výplatu nemocenského podle předpisů o nemocenském pojištění a pokud pracovní poměr trvá, ne však déle než do dne vyčerpání podpůrčí doby určené pro výplatu nemocenského. Náhrada mzdy nebo platu nepřísluší za první 3 takovéto dny dočasné pracovní neschopnosti, nejvýše však za prvních 24 neodpracovaných hodin z rozvržených směn. Vznikla-li dočasná pracovní neschopnost ode dne, v němž má zaměstnanec směnu již odpracovanou, počíná období 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti pro účely poskytování náhrady mzdy nebo platu následujícím kalendářním dnem. Jestliže v období prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náleží nemocenské nebo peněžitá pomoc v mateřství, náhrada mzdy nebo platu nepřísluší. Vznikne-li zaměstnanci v době dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény právo na náhradu mzdy nebo platu, nepřísluší mu současně náhrada mzdy nebo platu z důvodu jiné překážky v práci.

Od 15. kalendářního dne jsou zaměstnanci při dočasné pracovní neschopnosti nebo při karanténě zajištěni nemocenským, které poskytuje a vyplácí příslušná okresní správa sociálního zabezpečení, a to za kalendářní dny.

Právo na náhradu mzdy

Aby zaměstnanci vzniklo právo na náhradu mzdy při dočasné pracovní neschopnosti nebo karanténě, musí být ke dni vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény splněny podmínky nároku na nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění, což z hlediska náhrady mzdy při dočasné pracovní neschopnosti nebo karanténě znamená:

  • uznání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízení karantény;

  • splnění podmínky nároku na nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění v den vzniku DPN (karantény). Přitom splnění podmínek pojištění se zkoumá vždy jen k tomu pojištěnému zaměstnání, z něhož má být náhrada mzdy při dočasné pracovní neschopnosti nebo karanténě poskytována.

Právo na výplatu náhrady mzdy je podmíněno:

  • trváním pracovního poměru – ne však déle než do dne vyčerpání podpůrčí doby určené pro výplatu nemocenského;

  • tím, že dočasnou pracovní neschopnost si zaměstnanec nepřivodil úmyslně.

Náhrada mzdy nebo platu však nepřísluší za první 3 dny dočasné pracovní neschopnosti, ale nejvýše za prvních 24 neodpracovaných hodin z rozvržených směn.

Pokud vznikla dočasná pracovní neschopnost ode dne, kdy má zaměstnanec odpracovanou směnu, začíná období 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti pro účely poskytování náhrady mzdy nebo platu až následujícím kalendářním dnem.

Jestliže v období prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náleží nemocenské nebo peněžitá pomoc v mateřství, nepřísluší již náhrada mzdy nebo platu.

Pokud vznikne zaměstnanci v době dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény právo na náhradu mzdy nebo platu z důvodu dočasné pracovní neschopnosti (karantény), nepřísluší mu současně náhrada mzdy nebo platu z důvodu jiné překážky v práci.

Výše náhrady mzdy – redukce

Ve druhém odstavci § 192 je stanoven postup výpočtu náhrady mzdy při dočasné pracovní neschopnosti nebo při karanténě, který je obdobný postupu při stanovení denní výše nemocenského. Zaměstnavatel nejprve standardním způsobem zjistí průměrný výdělek zaměstnance podle § 351 a následujících ZP. Průměrný výdělek zaměstnance se zjistí jako jeho průměrný hodinový výdělek (§ 356 odst. 1 ZP). Ten je však třeba dále upravit obdobným způsobem, jakým se upravuje denní vyměřovací základ pro výpočet nemocenského z nemocenského pojištění [§ 21 odst. 1 písm. a) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění] – tedy pomocí tří redukčních hranic. Ty jsou stanoveny pro příslušný kalendářní rok pro účely nemocenského pojištění a jejich výši vždy od 1. ledna příslušného kalendářního roku vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů sdělením (§ 22 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění) s tím, že pro účely náhrady mzdy při dočasné pracovní neschopnosti nebo při karanténě se tyto „denní“ redukční hranice převedou na hodinové tak, že se vynásobí koeficientem 0,175 a poté zaokrouhlí na haléře směrem nahoru. V jejich rámci se pak již provede redukce zjištěného průměrného hodinového výdělku zaměstnance způsobem stanoveným v § 21 odst. 1 písm. a) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Po provedené redukci průměrného hodinového výdělku se zaměstnanci poskytne při karanténě za první 3 pracovní dny 60 % (při pracovní neschopnosti běží karenční doba) a od čtvrtého pracovního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény také 60 % takto redukovaného hodinového výdělku, který se vynásobí počtem hodin neodpracovaných zaměstnancem z důvodu dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény v období prvních 14 kalendářních dnů trvání jeho dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény.

Nemocenské náleží zaměstnanci od 15. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény pojištěnce.

Zvýšení náhrady

Zaměstnavatel má možnost poskytnout zaměstnanci v dohodnuté nebo vnitřním předpisem stanovené výši náhradu mzdy při dočasné pracovní neschopnosti nebo při karanténě ve vyšší částce, než stanoví § 192 v odstavci 2, a může dokonce náhradu poskytnout při dočasné pracovní neschopnosti i za prvé 3 pracovní dny, popřípadě za prvních 24 neodpracovaných hodin z rozvržených směn, tedy v karenční době při dočasné pracovní neschopnosti nebo karanténě. Výše náhrady mzdy připadající na 1 hodinu však nesmí převýšit průměrný hodinový výdělek zaměstnance. I v tomto případě platí obecné pravidlo, podle něhož náhrada mzdy nebo platu

Nahrávám...
Nahrávám...