dnes je 29.3.2024

Input:

§ 48 Obecné ustanovení o rozvázání a skončení pracovního poměru

27.2.2012, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 6 minut

§ 48 Obecné ustanovení o rozvázání a skončení pracovního poměru

JUDr. Jaroslav Jakubka

Úplné znění

HLAVA IV
SKONČENÍ PRACOVNÍHO POMĚRU

Díl 1
Obecné ustanovení o rozvázání a skončení pracovního poměru

§ 48

  1. Pracovní poměr může být rozvázán jen
    1. dohodou,

    2. výpovědí,

    3. okamžitým zrušením,

    4. zrušením ve zkušební době.

  2. Pracovní poměr na dobu určitou končí také uplynutím sjednané doby.
  3. Pracovní poměr cizince nebo fyzické osoby bez státní příslušnosti, pokud k jeho skončení nedošlo již jiným způsobem, končí
    1. dnem, kterým má skončit jejich pobyt na území České republiky podle vykonatelného rozhodnutí o zrušení povolení k pobytu,

    2. dnem, kterým nabyl právní moci rozsudek ukládající těmto osobám trest vyhoštění z území České republiky,

    3. uplynutím doby, na kterou bylo vydáno povolení k zaměstnání 20) nebo povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání ve zvláštních případech – zelená karta podle § 42g zákona o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů 20a).

  4. Pracovní poměr zaniká smrtí zaměstnance. Zánik pracovního poměru v případě smrti zaměstnavatele, který je fyzickou osobou, upravuje § 342 odst. 1 .
Ustanovení související
Ustanovení související
  • Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění

    • § 49-73 – o skončení pracovního poměru

    • § 67 – odstupné

    • § 341 odst. 1 – smrt zaměstnance

  • Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, v platném znění

    • § 12, 25 – o přestupcích a správních deliktech na úseku pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr

Komentář
Komentář

Skončení pracovního poměru

Skončení pracovního poměru je téměř vždy citlivou otázkou pro obě smluvní strany. Představuje vážný zásah do života zaměstnance a někdy i zaměstnavatele. Podíváme-li se na historii i současnou praxi, nezbývá než konstatovat, že dosavadní právní úprava uvedená v zákoníku práce je velice zastaralá a z hlediska právní ochrany formální. Jinými slovy, právní „fasáda“ vypadá poněkud jinak než realita. Pokud již má pracovní poměr skončit například na základě jednostranného právního úkonu (ať již výpovědí či okamžitým zrušením), mělo by se tak dít důstojně a s případnou finanční kompenzací či morální satisfakcí ve vztahu k druhé smluvní straně. Je otázkou, zda úprava poskytování odstupného v tomto ohledu postačuje nehledě k tomu, že současné rozlišování jeho výše nese určité znaky nerovného zacházení a je proto problematická. zákoník práce však v tomto směru stále vychází z preference stability pracovněprávních vztahů za každou cenu tak, jak to z ekonomických i politických důvodů bylo žádoucí v druhé polovině minulého století. Jako nepříliš praktické se projevuje i ustanovení o tom, že pokud soud rozhodne například o neplatnosti skončení pracovního poměru, takový pracovní poměr trvá i nadále, ačkoliv důvěra obou účastníků je navzájem již značně narušena a stejně tyto pracovněprávní vztahy většinou (asi v 95 % případů) končí. Nicméně novela zákoníku práce v tomto směru nic nového nepřinesla a úprava obsažená v § 48 zůstává stejná.

Pružnost při zaměstnávání fyzických osob

zákoník práce ve svých důsledcích (v současných ekonomických podmínkách) spíše komplikuje pružnost při zaměstnávání fyzických osob. Pracovní právo poskytuje zaměstnancům více formální než skutečnou ochranu a reálný stav „nespravedlivého propuštění zaměstnance“ leží mimo oblast práva. Zaměstnavatelé tak jsou i nadále přesvědčeni o tom, že součásná právní úprava jim znemožňuje pružnější skončení pracovního poměru, a zaměstnanci naopak, že pracovní právo je v tomto směru složité a nedostatečně je chrání.

Rozvázání pracovního poměru

Podle stávající právní úpravy může být podle ustanovení § 48 ZP pracovní poměr rozvázán na základě právního úkonu jen:

  • dohodou,

  • výpovědí,

  • okamžitým zrušením,

  • zrušením ve zkušební době.

Pracovní poměr na dobu určitou

Pracovní poměr sjednaný na dobu určitou končí uplynutím sjednané doby, smrtí zaměstnance (nelze jej dědit) a s výjimkou pokračování v živnosti podle živnostenského zákona zaniká i smrtí zaměstnavatele (§ 342 odst. 1 ZP).

Pracovní poměr cizince

Pracovní poměr cizince nebo fyzické osoby bez státní příslušnosti, pokud k jeho skončení nedošlo již jiným způsobem, končí

  • dnem, kterým má skončit jejich pobyt na území České republiky podle vykonatelného rozhodnutí o zrušení povolení k pobytu,

  • dnem, kterým nabyl právní moci rozsudek ukládající těmto osobám trest vyhoštění z území České republiky,

  • uplynutím doby, na kterou bylo vydáno povolení k zaměstnání. Podle § 89 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, může být cizinec (kromě zákonem stanovených výjimek) přijat do zaměstnání a zaměstnáván jen tehdy, má-li platné povolení k zaměstnání a platné povolení k

Nahrávám...
Nahrávám...