dnes je 29.3.2024

Input:

Nejdůležitější změny v pracovním právu 2015/2016

15.1.2016, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 17 minut

1.1
Nejdůležitější změny v pracovním právu 2015/2016

JUDr. Petr Bukovjan

Koncem kalendářního roku, tím spíše pak začátkem toho následujícího dochází zpravidla k legislativním změnám, pracovněprávní oblast nevyjímaje. Účelem následujících řádků je shrnout ty nejdůležitější změny ve zmíněné oblasti, s nimiž musejí personalisté, mzdové účetní a další pracovat, a upozornit na některé souvislosti nebo problémy.

ZÁKONÍK PRÁCE

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, se v poslední době měnil dvakrát. Nejprve ke dni 1. 10. 2015 prostřednictvím zákona č. 205/2015 Sb., posléze ke dni 25. 11. 2015 zákonem č. 298/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

O druhé z uvedených novel není potřeba psát podrobně, jde jen o doplnění výčtu těch zaměstnavatelů, kteří odměňují své zaměstnance platem (viz § 109 odst. 3 ZP), a to o „regionální radu regionu soudržnosti” coby specifickou právnickou osobu. Naopak, bližší pozornost si zaslouží některé změny provedené novelou ke dni 1. 10. 2015, byť nejde o změny nikterak zásadní.

Způsoby zrušení dohod (§ 77 odst. 4)

Do 30. 9. 2015 platilo, že pokud si to zaměstnavatel se zaměstnancem výslovně nesjednal v dohodě o provedení práce, nemohla se žádná ze smluvních stran tohoto pracovněprávního vztahu při úvaze o jeho jednostranném zrušení opřít o nějaké ustanovení zákoníku práce jako v případě dohody o pracovní činnosti. O způsobech zrušení pracovněprávního vztahu založeného dohodou o provedení práce se totiž zmíněný právní předpis vůbec nezmiňoval.

Po novele zákoníku práce se způsoby zrušení obou dohod staly součástí jeho společného ustanovení § 77 odst. 4 ZP. Nebyl-li sjednán způsob zrušení právního vztahu založeného dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti přímo smluvními stranami, je možné ho nyní zrušit:

  • dohodou smluvních stran ke sjednanému dni,

  • výpovědí danou z jakéhokoli důvodu nebo bez uvedení důvodu s patnáctidenní výpovědní dobou, která začíná dnem, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně, nebo

  • okamžitým zrušením; okamžité zrušení právního vztahu založeného dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti však může být sjednáno jen pro případy, kdy je možné okamžitě zrušit pracovní poměr.

Pro výpověď i okamžité zrušení některé z dohod předepisuje zákoník práce i nadále písemnou formu, jinak se k takovému právnímu jednání nepřihlíží (jako by ho nebylo). Čeho se novela nedotkla, je možnost zákonného zástupce s přivolením soudu okamžitě zrušit dohodu o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti nezletilého zaměstnance mladšího 16 let, pokud je to nutné v zájmu jeho vzdělání, vývoje nebo zdraví (viz ustanovení § 77 odst. 5 a 6 ZP), byť v dohledné době se bude Parlament České republiky zabývat návrhem, aby toto právo bylo ze zákoníku práce zcela vypuštěno.

Pokud jde o možnost okamžitého zrušení jedné z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, novela se příliš nepovedla. Z formulace obsažené v ustanovení § 77 odst. 4 ZP by totiž nemuselo být všem zcela zřejmé, zdali je toto právo dáno zákonem (což je, ale jen pro zákonného zástupce zaměstnance mladšího 16 let – viz výše), nebo je nutné ho mezi smluvními stranami sjednat, navíc jen pro případy, v nichž by šlo okamžitě zrušit pracovní poměr (tedy zejména pro porušení „pracovní kázně” zvlášť hrubým způsobem).

S ohledem na to, že účelem novely bylo sjednotit způsoby zrušení dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a zákoník práce ve znění účinném do 30. 9. 2015 připouštěl tuto možnost pouze u dohody o pracovní činnosti slovy, že „okamžité zrušení dohody o pracovní činnosti může být však sjednáno jen pro případy, kdy je možné okamžitě zrušit pracovní poměr”, lze jen doporučit, aby zaměstnavatel – pokud ji bude chtít vůbec využítsjednal možnost okamžitého zrušení dohody přímo v jejím textu, a to s odkazem na zákonem připuštěné důvody.

Personalistu by mohlo v souvislosti s dotčenou změnou zákoníku práce napadnout, zdali lze novelizované ustanovení § 77 odst. 4 tohoto právního předpisu vztáhnout též na dohody o provedení práce uzavřené ještě před nabytím účinnosti novely zákoníku práce a pokud třeba zaměstnavatel již dále nechce mít zaměstnance v pracovněprávním vztahu na základě dohody o provedení práce, jestli může přistoupit k její výpovědi. Odpověď zní, že ano. Změnový zákon neobsahuje žádné přechodné ustanovení, které by tomu bránilo, a nedávalo by to ani smysl.

Výše kapesného a daňový režim (§ 180)

Jednou z cestovních náhrad, kterou může (nikoliv musí) zaměstnavatel zaměstnanci poskytnout při zahraniční pracovní cestě, je kapesné. To slouží zaměstnanci k úhradě jeho osobních výdajů, aniž by je musel zaměstnavateli vyúčtovávat. Zákoník práce omezuje maximální výši kapesného 40 % ze zahraničního stravného. Toto omezení však platí pouze pro zaměstnavatele odměňující své zaměstnance platem, zaměstnavatel ze mzdové sféry může poskytnout zaměstnanci na kapesném i více, což by ale mělo negativní daňový dopad. Proto se také tito zaměstnavatelé zmíněné výše drží.

Do 30. 9. 2015 nebylo zcela jednoznačné, z jakého zahraničního stravného se odvozuje maximální výše kapesného, pokud bylo zaměstnanci na zahraniční pracovní cestě poskytnuto bezplatné jídlo ve formě snídaně, oběda nebo večeře a zahraniční stravné se mu tedy dle délky trvání pracovní cesty snižuje. Objevily se názory, že v takovém případě je základnou pro vyčíslení kapesného snížené zahraniční stravné.

Novelou byl do ustanovení § 180 ZP doplněn výslovný odkaz na ty odstavce, které se zabývají zahraničním stravným v obecné poloze (§ 179 odst. 1 a 2) a je tedy již najisto postaveno, že se maximální výše kapesného odvíjí vždy od nesníženého zahraničního stravného.

Odpovědnost zaměstnance za schodek (§ 252 a násl.)

Pokud zaměstnavatel chce, aby zaměstnanec odpovídal za schodek na hodnotách, které mu svěřil, které jsou předmětem obratu nebo oběhu a s nimiž má zaměstnanec možnost osobně disponovat po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny (jde např. o hotovost, ceniny, zboží nebo zásoby materiálu), pak s ním musí uzavřít patřičnou dohodu.

Řada personalistů má pořád v hlavě i na jazyku termín „dohoda o hmotné odpovědnosti”, jak ho znal zákoník práce účinný do 31. 12. 2006. S účinností od 1. 1. 2007 začal používat právní předpis legislativní zkratku „dohoda o odpovědnosti” (bylo vypuštěno adjektivum „hmotné”). Aby toho nebylo málo, probíraná novela zákoníku práce tuto zkratku rozšířila a nyní jde o „dohodu o odpovědnosti za svěřené hodnoty”. Spojení „společná odpovědnost” pro případ, že na jednom pracovišti disponuje se svěřenými hodnotami více zaměstnanců, bylo pak nahrazeno formulací, že zaměstnanci jsou společně zavázáni k vyúčtování svěřených hodnot (stejně jako k případné náhradě zjištěného schodku na nich).

Je třeba poznamenat, že jde jen o změnu terminologie. Principiálně se na tomto druhu odpovědnosti zaměstnance za újmu (škodu) nic nezměnilo a měnit není nutno ani uzavřené dohody se zaměstnanci. A to rovněž v případě, že k jejich uzavření došlo např. v roce 2004, nesou název „dohoda o hmotné odpovědnosti” a odkazují se na právní úpravu obsaženou v ustanovení § 176 tehdejšího zákoníku práce. Jsou totiž i nadále platné a účinné.

Náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění (§ 271c)

Jednou z náhrad, které příslušejí zaměstnanci v souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, je náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění. Poskytuje se jednorázově a nejméně ve výši stanovené nařízením vlády č. 276/2015 Sb., které nabylo účinnosti dne 26. 10. 2015.

Problémy s výší náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění se táhnou už od nabytí účinnosti nové občanskoprávní úpravy ke dni 1. 1. 2014. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, vychází ve svém ustanovení § 2958 z toho, že při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy (včetně případného ztížení společenského uplatnění). Nedohodnou-li se škůdce a poškozený o výši takové náhrady, musí rozhodnout soud. Zákoník práce do 30. 9. 2015 naopak počítal ve svém ustanovení § 394 odst. 2 ZP s tím, že při odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění se postupuje podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., bez ohledu na to, že byla občanským zákoníkem zrušena.

Novelou zákoníku práce s účinností od 1. 10. 2015 bylo ustanovení § 394 odst. 2 zrušeno a následně došlo k vydání zmíněného nařízení vlády o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. To vychází z toho, že bolest a ztížení společenského uplatnění se hodnotí v bodech, uvádí způsob, jak má příslušný lékař hodnocení provádět, a stanoví, že hodnota 1 bodu činí 250 Kč a že celková výše obou náhrad představuje násobek hodnoty 1 bodu s jejich celkovým počtem v rámci bodového ohodnocení.

Protože podle dřívější vyhlášky činila hodnota 1 bodu 120 Kč, je zřejmé, že zaměstnancům se nyní v souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání dostane mnohem vyšší náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění. Nejen oni, ale též zaměstnavatel si přitom může klást otázku, co konkrétně rozhoduje o tom, zdali bude zaměstnanec odškodněn podle dosavadní (méně příznivé) právní úpravy, nebo podle právní úpravy nové (příznivější). Pokud se třeba stal zaměstnanci pracovní úraz v červenci roku 2015 a nebyl ještě vydán lékařský posudek obsahující bodové ohodnocení (včetně uvedení postupu, kterým k němu posuzující lékař dospěl), čeho se chytit?

Odpověď lze nalézt v přechodném ustanovení § 10 nařízení vlády č. 276/2015 Sb., dle kterého „byla-li bolest nebo ztížení společenského uplatnění způsobena přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení a nebyl-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení vydán lékařský posudek k odškodnění bolesti nebo ztížení společenského uplatnění, stanoví se náhrada za bolest nebo náhrada za ztížení společenského uplatnění podle tohoto nařízení.” Sluší se poznamenat, že podle prováděcího právního předpisu se bodové ohodnocení bolesti provádí až v době, kdy je zdravotní stav ustálený, a k bodovému ohodnocení ztížení společenského uplatnění přistupuje lékař zpravidla až rok poté, kdy došlo k poškození zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a je zřejmé, že jde o trvalé poškození zdraví a podle poznatků lékařské vědy dalším léčením, popřípadě léčebně rehabilitační péčí, nedojde ke zlepšení nebo stabilizaci zdravotního stavu. Což je v obou případech poměrně dlouhá doba.

ZÁKON O ZAMĚSTNANOSTI

Také zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, prošel několika změnami. Jen za telegrafickou zmínku stojí novela provedená zákonem č. 314/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Novela nabyla účinnosti dne 18. 12. 2015 a dotkla se problematiky vydání povolení k zaměstnání cizinci, jemuž bylo vydáno potvrzení o strpění pobytu na území České republiky (dříve vízum k pobytu nad 90 dní za účelem strpění pobytu).

Co zaslouží větší pozornost, je novela provedená zákonem č. 203/2015 Sb. a účinná ke dni 1. 10. 2015. Ani změny jí provedené nelze ale

Nahrávám...
Nahrávám...