dnes je 3.7.2022

Input:

č. 100/2004 Sb. NSS; Důchodové pojištění: vdovecký důchod

č. 100/2004 Sb. NSS
Důchodové pojištění: vdovecký důchod
k § 85 a § 93 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
Pokud nárok na vdovecký důchod vznikl již za účinnosti zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, trval v době nabytí účinnosti zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, a nezanikl ukončením výplaty sirotčího důchodu, mohla být žádost ze dne 22. 9. 1999 o přiznání vdoveckého důchodu od 1. 1. 1996 posuzována dle obsahu jen jako žádost o obnovu výplaty dávky podle přechodného ustanovení § 93 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, a nikoliv podle § 85 téhož zákona.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2003, čj. 2 Ads 4/2003-53)
Věc: Ing. Josef K. v H. proti České správě sociálního zabezpečení o vdovecký důchod, o kasační stížnosti žalobce.

Žalovaná zamítla dne 11. 9. 2000 žádost žalobce o vdovecký důchod. K opravnému prostředku žalobce Krajský soud v Ostravě dne 21. 2. 2001 její rozhodnutí zrušil. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání a Vrchní soud v Olomouci dne 21. 8. 2001 změnil rozsudek Krajského soudu v Ostravě tak, že rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení potvrdil.
Žalobce podal proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci dovolání k Nejvyššímu soudu (podle procesních předpisů účinných k 31. 12. 2002). Nejvyšší soud předložil věc po 1. 1. 2003 Nejvyššímu správnímu soudu (§ 129 odst. 4 s. ř. s.) k dokončení řízení o dovolání v řízení o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
Žalobce v dovolání (kasační stížnosti) namítl, že rozsudek Vrchního soudu v Olomouci nesprávně vycházel ze souběžného podání žádosti o vdovecký a sirotčí důchod v r. 1994. Tehdy ale žalobce o vdovecký důchod nežádal a žádost poprvé podal až 22. 9. 1999. K výzvě soudu doplnil, že je dán důvod dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř., a namítl, že Vrchní soud aplikoval nesprávný právní závěr, když vycházel z toho, že na jeho případ dopadá ustanovení § 93 zákona č. 155/1995 Sb. upravující souběh nároků. Za správná považuje žalobce skutková zjištění, z nichž plyne, že mu byl přiznán starobní důchod od 10. 2. 1993 ve výši 3268 Kč ze třetí pracovní kategorie a že žalobcova manželka zemřela 2. 2. 1994, přičemž v té době bylo v jeho péči jedno nezaopatřené dítě. Dnem 2. 2. 1994 byl přiznán sirotčí důchod pro syna Martina ve výši 805 Kč a výchovné ve výši 490 Kč s tím, že žalobcův starobní důchod v té době činil 3568 Kč. Nárok na vdovecký důchod žalovaná uznala, ale nepřiznala jeho výplatu pro maximální výši souběhu důchodu a od 2. 2. 1997 odňala sirotčí důchod pro nezaopatřeného syna. Ke dni 1. 1. 1996 tak trval nárok na vdovecký důchod z titulu péče o nezaopatřené dítě v souladu se zákonem č. 100/1988 Sb. s tím, že nastala ještě další podmínka podle zákona č. 155/1995 Sb., a to dosažení věku 58 let žalobce. Proto je žalobce názoru, že ke dni 1. 1. 1996 vznikl jeho nárok na vdovecký důchod a že mu náleží za podmínek stanovených zákonem č. 155/1995 Sb. Právní závěry odvolacího soudu tak žalobce považuje za nesprávné a domnívá se, že jeho nárok měl být posouzen podle § 38, § 55 a § 56 zákona č. 100/1988 Sb. spolu s přechodnými
Nahrávám...
Nahrávám...