dnes je 21.1.2025

Input:

č. 1089/2007 Sb. NSS, Důchodové pojištění: nemoc z povolání; invalidní důchod

č. 1089/2007 Sb. NSS
Důchodové pojištění: nemoc z povolání; invalidní důchod
k § 25 odst. 2 a § 38 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
k § 16 odst. 3 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 134/1997 Sb.
k § 1 a násl. vyhlášky č. 342/1997 Sb., kterou se stanoví postup při uznávání nemocí z povolání a vydává seznam zdravotnických zařízení, která tyto nemoci uznávají
I. Nemoc z povolání jako příčina plné invalidity má podle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, význam toliko pro splnění podmínek nároku na plný invalidní důchod [§ 25 odst. 2 a § 38 písm. b) tohoto zákona].
II. Oprávnění posoudit, zda určité zdravotní postižení je nemocí z povolání či nikoliv, přísluší na základě § 16 odst. 3 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, pouze určeným zdravotnickým zařízením (vyhláška č. 342/1997 Sb., kterou se stanoví postup při uznávání nemocí z povolání a vydává seznam zdravotnických zařízení, která tyto nemoci uznávají).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2005, čj. 6 Ads 76/2004-68)
Věc: Tausz H. (Polská republika) proti České správě sociálního zabezpečení o invalidní důchod, o kasační stížnosti žalobce.

Žalovaná zamítla 13. 9. 2001 žádost žalobce o invalidní důchod pro nemoc z povolání proto, že žalobce je plně invalidní, nikoli však pro chorobu z povolání.
Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí opravný prostředek (podle procesních předpisů tehdy účinných). O věci rozhodl - podle nových procesních předpisů v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu -Městský soud v Praze, který rozsudkem ze dne 24. 4. 2003 žalobu zamítl. Proti rozsudku podal žalobce (stěžovatel) posléze kasační stížnost.
Městský soud vyšel po skutkové stránce z toho, že stěžovatel byl v letech 1964 - 1990 (s výjimkou období od 20. 9. 1970 do 28. 12. 1971) zaměstnán jako dělník u podniku na území dnešní České republiky. Po skončení tohoto pracovního vztahu onemocněl a do 31. 3. 1991 byl dočasně práce neschopen (podpůrci doba skončila 31. 3. 1991). Stěžovatel je státním příslušníkem Polské republiky a má bydliště na jejím území. V důsledku jeho žádosti o dávky důchodového pojištění v Polské republice a posouzení jeho zdravotního stavu tamními příslušnými orgány přiznala žalovaná na základě úpravy obsažené v Úmluvě mezi Československou republikou a Polskou republikou o sociálním pojištění (č. 261/1948 Sb.) - dále jen „Úmluva“ - dílčí částečný invalidní důchod od 1. 4. 1991, dílčí plný invalidní důchod od 10. 10. 1994, jenž byl od 1. 3. 1998 v důsledku posouzení polskými orgány sociálního zabezpečení odňat a přiznán dílčí částečný invalidní důchod, od 31. 8. 1998 však byl opětovně přiznán dílčí plný invalidní důchod [polskými orgány sociálního zabezpečení byl stěžovatel opětovně uznán invalidou I. skupiny, což podle Úmluvy a na ni navazujících prováděcích dohod vede k potřebě přiznat za doby účasti na důchodovém pojištění (zabezpečení) na území České republiky plný invalidní důchod]. Pro nárok a výši tohoto plného invalidního důchodu bylo započteno 10 370 dnů v českém systému důchodového pojištění a 4249 v
Nahrávám...
Nahrávám...