č. 1094/2007 Sb. NSS, Azyl: odnětí azylu

Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 8. 3. 2004 odňalo žalobci azyl podle § 17 odst. 1 písm. f) zákona o azylu a nevztáhlo na něj překážku vycestování. Žalovaný konstatoval, že se opětovně zabýval důvody uvedenými v řízení, které v roce 1993 vedlo k přiznání postavení uprchlíka žalobci (členství v Zemědělské nacionální straně, romský původ žalobce, údajné působení v tajné policii či vedoucí postavení v romské politické straně). Dospěl k závěru, že žalobce může požívat ochrany státu, jehož je občanem, neboť důvody pro udělení azylu pominuly.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 6. 6. 2005 žalobu zamítl. Ztotožnil se se závěrem, že odůvodněný strach z pronásledování pro politickou aktivitu či pro příslušnost k národnostní menšině již pominul.

Žalobce (stěžovatel) v kasační stížnosti především namítal, že žalovaný se měl v případě, že dospěl k závěru o splnění podmínek pro odnětí azylu podle § 17 zákona o azylu, zabývat otázkou, zda není dán jiný důvod hodný zvláštního zřetele pro to, aby byl stěžovateli udělen např. humanitární azyl podle § 14 zákona o azylu. Povinnost zkoumat tyto důvody vyplývá přímo z § 17 odst. 2 zákona o azylu.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Stěžovatel je přesvědčen, že žalovaný pochybil, pokud současně s odnětím azylu nezkoumal, zda jsou u stěžovatele dány důvody hodné zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu. Podle názoru Nejvyššího správního soudu však pro takový postup není možné v zákoně o azylu nalézt oporu. Stěžovateli byl rozhodnutím žalovaného odňat azyl podle § 17…