č. 1164/2007 Sb. NSS, Správní vyhoštění: povaha zákazu pobytu na území státu; lhůta pro podání žaloby
č. 1164/2007 Sb. NSS
Správní vyhoštění: povaha zákazu pobytu na území státu; lhůta pro podání žaloby
k čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod a čl. 1 Protokolu č. 7 (vyhlášeny sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 209/1992 Sb.)
k § 172 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (v textu též „zákon o pobytu cizinců“)
Správní vyhoštění nemá trestní charakter ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod po přijetí Protokolu č. 7 (čl. 1), ale je svou povahou specifickým preventivním opatřením v oblasti kontroly přistěhovalectví. Proto ani podstatné zkrácení lhůty pro podání žaloby proti správnímu rozhodnutí o vyhoštění v § 172 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, na deset dnů od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni nelze považovat za projev diskriminace vůči cizincům.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, čj. 5 Azs 94/2005-52)
Prejudikatura: Maaouia proti Francii (rozhodnutí ze dne 5. 10. 2000, číslo stížnosti 39652/98, in: Přehled rozsudků Evropského soudu pro lidská práva, ASPI Publishing 2000, č. 6, str. 267).
Věc: Igoris N. (Litevská republika) proti Policii České republiky o správní vyhoštění, o kasační stížnosti žalobce.
Oblastní ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Hradec Králové, Oddělení cizinecké policie Trutnov, rozhodnutím ze dne 19. 1. 2004 uložilo žalobci správní vyhoštění s dobou platnosti na čtyři roky podle § 119 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců.
Policie České republiky rozhodnutím ze dne 27. 2. 2004 změnila rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak, že uložila správní vyhoštění s dobou platnosti najeden rok, tj. do 19. 1. 2005.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 10. 2004 odmítl pro opožděnost žalobu, která u něj napadla dne 18. 3. 2004 a kterou žalobce podal na poštu dne 17. 3. téhož roku. Městský soud konstatoval, že zákon o pobytu cizinců v § 172 odst. 2 stanoví, že žaloba proti správnímu rozhodnutí o vyhoštění musí být podána do deseti dnů od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni a zmeškání této lhůty nelze prominout. Desátý den pro podání žaloby připadl na neděli dne 14. 3. 2004, a proto žaloba podaná dne 17. 3. 2004 na poštu byla opožděná.
V kasační stížnosti žalobce zejména namítal, že lhůta k podání žaloby je v rozporu s článkem 36 Listiny základních práv a svobod, neboť bez odůvodnitelných příčin zkracuje cizincům lhůtu k tomu, aby mohli využívat právo na soudní ochranu. Ustanovení § 72 s. ř. s. stanoví obecně lhůtu pro podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu v délce dvou měsíců a tato lhůta je společná pro všechny správní žaloby s výjimkou, kterou stanoví zvláštní zákony. Poukazoval na to, že objektem vyhoštění jsou cizinci, kteří neovládají český jazyk, a lhůta takto krátce stanovená jim znemožňuje reálně domáhat se řádně a včas soudní ochrany. Navrhoval, aby Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti přerušil a předložil Ústavnímu soudu návrh na zrušení § 172 odst. 2 zákona o pobytu cizinců.
… 