č. 1230/2007 Sb. NSS; Pobyt cizinců: přiměřenost zásahu do soukromého a rodinného života cizince
č. 1230/2007 Sb. NSS
Pobyt cizinců: přiměřenost zásahu do soukromého a rodinného života cizince
k § 119 odst. 5 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákonů č. 217/2002 Sb. a č. 222/2003 Sb. (v textu též „zákon o pobytu cizinců“)*)
Přiměřeným zásahem do soukromého a rodinného života cizince ve smyslu § 119 odst. 5 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, je rozhodnutí o správním vyhoštění cizince pouze tehdy, je-li takovým rozhodnutím dosaženo spravedlivé rovnováhy mezi zájmem státu na ochraně veřejné bezpečnosti, veřejného pořádku či veřejného zdraví na straně jedné a zájmem cizince na ochraně soukromého a rodinného života na straně druhé. Vždy je tedy třeba zvažovat závažnost spáchaného deliktu či jiného rizika, které cizinec pro zákonem chráněný veřejný zájem představuje, ve vztahu k jeho osobním a rodinným vazbám na území České republiky.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2007, čj. 10 Ca 330/2006-89)
Prejudikatura: srov. č. 1009/2007 Sb. NSS a nález Ústavního soudu č. 57/1999 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 178/98).
Věc: Viktoriya P. (Ruská federace) proti Policii České republiky o správní vyhoštění.
Žalobkyně přicestovala do České republiky ve věku 12 let spolu se svým otcem, chodila zde do základní a střední školy. Od roku 2003 žije ve společné domácnosti se svým druhem (nyní manželem) Janem P. Na území Ruské federace nemá žalobkyně žádné vazby. Žije zde pouze její otec, s nímž žila v době jejich pobytu v České republice, jejich vztahy ovšem nejsou dobré. Na začátku roku 2003 otec odcestoval do Ruska s příslibem, že se vrátí do ČR, což ovšem neučinil, a zanechal zde žalobkyni bez prostředků a jakékoli pomoci. Na území České republiky pobývala na základě víza, jehož platnost skončila dne 7. 2. 2004. Od 8. 2. 2004 pak pobývala v České republice neoprávněně, a to až do 11. 7. 2004, kdy projevila úmysl požádat na území České republiky o azyl. Dne 11. 7. 2004 jí bylo uděleno vstupní vízum opravňující ji k pobytu na území České republiky od 11. 7. 2004 do 20. 7. 2004.
Dne 19. 7. 2004 bylo s žalobkyni zahájeno správní řízení ve věci udělení správního vyhoštění z území České republiky, přičemž ještě téhož dne obdržela rozhodnutí o vyhoštění na dva roky z důvodu neoprávněného pobytu na území České republiky v době od 8. 2. 2004 do 11. 7. 2004. Rozhodnutí vydala Policie České republiky, Oblastní ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Ostrava, odbor pátrání a kontroly pobytu Frýdek-Místek, na základě § 119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona o pobytu cizinců.
Žalobkyně podala vůči tomuto rozhodnutí o vyhoštění odvolání, které žalovaná dne 15. 9. 2004 zamítla a potvrdila rozhodnutí správního orgánu I. stupně.
Rozhodnutí žalované napadla žalobkyně žalobou, ve které mimo jiné namítala, že napadené rozhodnutí je v rozporu s § 119 odst. 5 zákona o pobytu cizinců a s článkem 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), neboť vyhoštění je nepřiměřeným zásahem do jejího soukromého a rodinného života. Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva vyplývá, že požadavek…
