dnes je 16.6.2024

Input:

č. 1263/2007 Sb. NSS, Daňové řízení: ručení společníka veřejné obchodní společnosti

č. 1263/2007 Sb. NSS
Daňové řízení: ručení společníka veřejné obchodní společnosti
k § 57 odst. 5 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)*)
k § 86 obchodního zákoníku
Ručení společníka veřejné obchodní společnosti (§ 86 obchodního zákoníku, § 57 odst. 5 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) se vztahuje nejen na samotnou daň nezaplacenou společností jako daňovým dlužníkem, ale též na její příslušenství.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2007, čj. 1 Afs 93/2006-48)*)
Prejudikatura: srov. č. 182/2004 Sb. NSS.
Věc: Vladimír K. proti Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem o daňový nedoplatek, o kasační stížnosti žalovaného.

Dne 6. 8. 2003 vyzval Finanční úřad v Litoměřicích žalobce podle § 57 odst. 5 d. ř., aby jako společník veřejné obchodní společnosti K. za ni zaplatil daňový nedoplatek na několika druzích daní. Daňový nedoplatek přitom představovalo penále ve výši 630 923 Kč.
Žalobce se proti výzvě odvolal; žalovaný však odvolání zamítl rozhodnutím ze dne 1. 6. 2005.
Žalobce napadl uvedené rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem; ten žalobě dne 20. 4. 2006 vyhověl a zrušil nejen rozhodnutí žalovaného, ale též výzvu vydanou správcem daně v I. stupni. Přisvědčil žalobci v tom, že daňový nedoplatek představuje daň, která nebyla uhrazena v době její splatnosti, zatímco penále je sankcí za včasné neuhrazení této daně a není součástí daňového nedoplatku.
Žalovaný (stěžovatel) podal proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem kasační stížnost. Zdůraznil, že § 57 odst. 5 d. ř., který zakládá povinnost ručení, neodkazuje jen na daňové zákony, ale i na zákony jiné, v žalobcově případě na § 86 obchodního zákoníku, podle něhož ručí společníci veřejné obchodní společnosti za závazky této společnosti veškerým svým majetkem společně a nerozdílně, aniž je ručení omezeno na konkrétní závazky. Jedná se tedy o úpravu odlišnou od úpravy obsažené v zákoně ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí (dále jen „zákon č. 357/1992 Sb.“), která výslovně stanoví, že ručitel ručí pouze za daň. Pojem daňového nedoplatku není v daňovém řádu definován, ale z jeho § 62 odst. 1 vyplývá, že za daňový nedoplatek se považují veškeré neuhrazené předepsané platební povinnosti evidované na osobních daňových účtech daňových dlužníků. Pojem daňového nedoplatku má tedy širší obsah než pojem daně a lze do něj zahrnout i příslušenství daně. To plyne i z § 63 odst. 2 d. ř., podle nějž se nedoplatek na příslušenství nepenalizuje. Jak je zřejmé z tohoto ustanovení, rozlišuje daňový řád „nedoplatek daně“ a „nedoplatek na poplatcích a příslušenství daně“; obecně pak označuje tyto nedoplatky jako „daňový nedoplatek“. Ručitel tedy ručí za platební povinnost daňového dlužníka vyplývající nejen z § 57 odst. 1 (k tomu by odst. 5 musel výslovně odkazovat na toto ustanovení), ale též z § 63 d. ř. Rozsah pojmu daňového nedoplatku je zjevný i z ustanovení § 65, § 66 a § 70 d. ř.: pokud by daňovým nedoplatkem byla pouze daň, nebylo by možno penále prominout, odepsat ani vymáhat.
Žalobce ve svém vyjádření ke
Nahrávám...
Nahrávám...