dnes je 16.6.2024

Input:

č. 1265/2007 Sb. NSS, Daň z příjmů: finanční pronájem

č. 1265/2007 Sb. NSS
Daň z příjmů: finanční pronájem
k § 24 odst. 2 písm. h) bod 2 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 1998 až 2001
Zohlednění splátek hrazených na základě smlouvy o finančním pronájmu v základu daně z příjmů u nájemců účtujících v soustavě jednoduchého účetnictví, je upraveno v § 24 odst. 2 písm. h) bod 2 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Obdobné ustanovení, pokud se jedná o příjmy pronajímatelů z finančního pronájmu, citovaný zákon neobsahuje a ani jiný právní předpis časové rozlišení příjmů ze smlouvy o finančním pronájmu na straně pronajímatele neumožňuje. Pronajímatelé, kteří neúčtují v soustavě podvojného účetnictví, tedy musí příjmy z finančního pronájmu účtovat v tom zdaňovacím období, ve kterém tyto příjmy skutečně obdrží.
Nájemce a pronajímatel u finančního leasingu jsou dvě samostatné účetní jednotky. Skutečnost, že mezi těmito účetními jednotkami existuje závazkově právní vztah, nezpůsobuje jejich vzájemnou provázanost a pro posouzení správnosti postupu pronajímatele není rozhodné, jak je povinen o zaplaceném nájemném účtovat nájemce.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 6. 6. 2006, čj. 59 Ca 68/2004-49)
Věc: JUDr. František N. proti Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem o daň z příjmů fyzických osob.

Finanční úřad v Novém Boru svými rozhodnutími ze dne 26. 6. 2003 vyměřil dodatečně žalobci daň z příjmů fyzických osob, a to tak, že za zdaňovací období roku 1998 mu vyměřil daňovou povinnost ve výši 6330 Kč, za rok 1999 daňovou ztrátu ve výši 1 002 797 Kč, za rok 2000 daňovou povinnost ve výši 1 092 492 Kč a za rok 2001 daňovou povinnost ve výši 755 668 Kč.
Proti těmto dodatečným platebním výměrům podal žalobce odvolání, které žalovaný dne 3. 3. 2004 zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil zejména tím, že žalobce účtoval v jednotlivých kontrolovaných zdaňovacích obdobích v rámci uzávěrkových úprav o příjmech ovlivňujících základ daně. Jednalo se konkrétně o částky za nájemné ve výši upravené smlouvou o finančním pronájmu a splátkovém kalendáři. Tyto částky však byly účtovány v rozporu se skutkových stavem, neboť se nejednalo o příjem finančních prostředků, jak předpokládá zákon č. 586/1992 Sb. v návaznosti na zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, při účtování v soustavě jednoduchého účetnictví. Pro zjištění základu daně se podle § 23 odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb. vychází u poplatníků, kteří účtují v soustavě jednoduchého účetnictví, z rozdílu mezi příjmy a výdaji. Tento rozdíl se následně dle § 23 odst. 3 téhož zákona upravuje o částky, které nelze podle citovaného zákona zahrnout do výdajů nebo jsou do nich zahrnuté v nesprávné výši; zároveň se snižuje o částky neoprávněně zkracující příjmy. Nelze připustit postup žalobce, který účtoval neuhrazené pohledávky do zdanitelných příjmů. Žalobci na základě smlouvy o finančním pronájmu vznikaly se splatností jednotlivých splátek pohledávky za nájemcem, o nichž měl povinnost účtovat v evidenci pohledávek, tj. v pomocné evidenci, jak je také upraveno Opatřeními Ministerstva financí ČR, která stanoví postupy účtování u fyzických osob účtujících v soustavě jednoduchého
Nahrávám...
Nahrávám...