dnes je 20.5.2024

Input:

č. 1314/2007 Sb. NSS, Důchodové pojištění: zvýšení procentní výměry starobního důchodu

č. 1314/2007 Sb. NSS
Důchodové pojištění: zvýšení procentní výměry starobního důchodu
k § 34 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 116/2001 Sb. a zákona č. 425/2003 Sb.*)
k § 52 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád)**)
Považovala-li Česká správa sociálního zabezpečení ve dříve vydaném pravomocném rozhodnutí dobu od neplatného skončení pracovního poměru do jeho skončení dohodou pro účely posouzení povinnosti vrátit přeplatek na starobním důchodu za dobu výdělečné činnosti, byť žalobkyně fakticky žádnou činnost nevykonávala, pak je povinna tutéž dobu hodnotit jako dobu výdělečné činnosti i pro účely zvyšování důchodu podle § 34 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Pokud tak neučinila, postupovala v rozporu se zásadou právní jistoty vycházející z materiálního pojetí právní moci předchozího rozhodnutí o povinnosti vrátit přeplatek na starobním důchodu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2007, čj. 4 Ads 56/2006-45)
Prejudikatura: srov. nález Ústavního soudu č. 120/2005 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 348/04).
Věc: Mgr. Jarmila O. proti České správě sociálního zabezpečení o zvýšení procentní výměry starobního důchodu, o kasační stížnosti žalobkyně.

Žalobkyně dostala k 30. 6. 2000 výpověď z pracovního poměru, která byla z důvodu pracovní neschopnosti účinná až k 10. 4. 2001. Žalobkyně podala žalobu o určení její neplatnosti. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 25. 7. 2001 určil, že výpověď je neplatná, což následně potvrdil svým rozsudkem ze dne 13. 11. 2002 Městský soud v Praze. Poté zaměstnavatel žalobkyni vyplatil náhradu mzdy a dohodou se žalobkyni rozvázal pracovní poměr ke dni 31. 12. 2002. Z náhrady mzdy strhl zaměstnavatel daň ze mzdy a sociální a zdravotní pojištění.
Mezitím žalobkyně požádala o starobní důchod, který jí byl přiznán od 11. 4. 2001. Poté, co žalobkyně uspěla ve sporu o neplatnost výpovědi, rozhodla žalovaná, že žalobkyně v době od 11. 4. 2001 do 31. 12. 2002 vykonávala pracovní činnost na dobu neurčitou, a je proto povinna dávky vyplacené v tomto období vrátit. Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalobu, kterou Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 9. 2004 zamítl mimo jiné proto, že žalobkyně vykonávala výdělečnou činnost na základě pracovněprávního vztahu sjednaného na dobu neurčitou.
Žalobkyně dopisem ze dne 2.12. 2004 požádala žalovanou o přepočet důchodových dávek od 1. 1. 2003 s poukazem na to, že její pracovní poměr na dobu neurčitou skončil dnem 31. 12. 2002, nikoliv dnem 11. 4. 2001. Žalovaná rozhodnutím ze dne 31. 12. 2004 tuto žádost zamítla s odůvodněním, že žalobkyně v době od 11. 4. 2001 do 31. 12. 2002 výdělečnou činnost nevykonávala a své rozhodnutí odůvodnila odkazem na ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění.
Na základě žaloby proti tomuto rozhodnutí Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 4. 2005 rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Současně ji zavázal k posouzení, zda žalobkyně splňuje podmínky pro zvýšení starobního důchodu po vzniku nároku za dobu od 11. 4. 2001 do 31. 12. 2002 ve smyslu § 34 odst. 2 zákona o
Nahrávám...
Nahrávám...