dnes je 13.11.2024

Input:

č. 132/2004 Sb. NSS, Řízení před soudem: přezkoumání volného správního uvážení

č. 132/2004 Sb. NSS
Řízení před soudem: přezkoumání volného správního uvážení
k § 78 odst. 1 a 2 soudního řádu správního
k § 9 odst. 1 a 2 zákona ČNR č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, ve znění zákona č. 167/1999 Sb.
Pokud správní orgán při ukládání pokuty podle § 9 odst. 1 zákona ČNR č. 9/1991 Sb. dostatečně přihlédl k závažnosti porušení povinností žalobce, míře jeho zavinění, jakož i k okolnostem, za nichž k porušení povinností došlo (§ 9 odst. 2 téhož zákona), a jeho postup byl v souladu s pravidly logického usuzování, přičemž předpoklady takového úsudku byly zjištěny zákonným procesním postupem, nemůže soud ze stejných skutečností vyvozovat jiné nebo opačné právní závěry, než jaké učinil správní orgán.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2003, čj. 5 A 149/2002-24)
Prejudikatura: Sbírka soudních rozhodnutí ve věcech správních č. 3/1993, Výběr soudních rozhodnutí ve věcech správních č. 151/1997, Soudní judikatura ve věcech správních č. 575/2000-III. a č. 875/2001-11 aj.
Věc: Zdeněk B. v U. proti Ministerstvu práce a sociálních věcí o pokutu podle předpisů o zaměstnanosti.

Rozhodnutím Úřadu práce v Uherském Hradišti ze dne 139.2002 byla žalobci uložena pokuta podle § 9 odst. 1 zákona ČNR č. 9/1991 Sb. ve výši 150 000 Kč za porušení pracovněprávních předpisů. Žalovaný v odvolacím řízení dne 13. 9. 2002 rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil a odvolání zamítl.
Nejvyšší správní soud žalobu proti posléze uvedenému rozhodnutí zamítl.
Z odůvodnění:
Žalobce uvedl, že rozhodnutí napadá ve výroku o uložení výše pokuty a její splatnosti, neboť správní orgány při stanovení výše pokuty řádně nezhodnotily podmínky pro ukládání pokut podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 9/1991 Sb., z něhož vyplývá, že se přihlíží k závažnosti porušení, míře zavinění a k okolnostem, za nichž k porušení povinností došlo. Je nepochybné, že k porušení povinností ze strany žalobce došlo (skutečně se zaměstnancem Ladislavem B. byla sjednána zkušební doba v trvání šesti měsíců, písemná forma sjednání výše mzdy u čtyř zaměstnanců neměla všechny požadované náležitosti, dalším pěti zaměstnancům v období od března 2001 do září 2001 byla sražena náhrada škody před provedením přednostních odvodů, v evidenci pracovní doby a práce přesčas byly uváděny údaje, které neodpovídaly skutečnosti, zaměstnankyni Martině N. byla zúčtována a vyplacena mzda nižší než minimální atd.), ale dle jeho názoru nelze tato porušení kvalifikovat jako závažná. Jedná se o porušení, která vznikla z neznalosti zákona a která nemohla způsobit vážnější újmu zaměstnancům při výkonu pracovněprávních vztahů. Mimo to se jednalo o první porušení těchto povinností, které z hlediska doby trvání nelze charakterizovat jako dlouhodobé. Je pravda, že žalobce působí jako zaměstnavatel již více let, ale nemá odborné právnické vzdělání, čímž lze vysvětlit, proč se v některých oblastech dopustil porušení zákona. Napadená rozhodnutí posoudila po právní stránce věc nesprávně a vybočila z mezí a hledisek stanovených v § 9 odst. 2 zákona č. 9/1991 Sb.
Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě mimo jiné uvedl, že žalobce
Nahrávám...
Nahrávám...