dnes je 16.6.2024

Input:

č. 1357/2007 Sb. NSS, Daň z příjmů právnických osob: nárok na prominutí daně; zrušení právního předpisu Ústavním soudem

č. 1357/2007 Sb. NSS
Daň z příjmů právnických osob: nárok na prominutí daně; zrušení právního předpisu Ústavním soudem
k § 40 odst. 25 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 1999
k § 55a odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 35/1993 Sb. a č. 255/1994 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)
Nárok na prominutí daně z příjmů právnických osob podle § 40 odst. 25 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném do 7.1.2000, vzniká při splnění podmínek přímo na základě zákona a nelze jej zaměňovat s institutem prominutí daně podle § 55a odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.
Skutečnost, že byl § 40 odst. 25 zákona ČNR č. 586/1992 Sb. zrušen Ústavním soudem s účinností ode dne 7.1. 2000, nemá na nárok daňového subjektu na prominutí daně z příjmů právnických osob za rok 1999 podle tohoto ustanovení žádný vliv.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 8. 2007, čj. 5 Ans 6/2006-83)
Prejudikatura: nález Ústavního soudu č. 3/2000 Sb.
Věc: Družstvo M. proti Finančnímu úřadu ve Znojmě o daň z příjmů právnických osob, o kasační stížnosti žalobce.

Dne 26. 6. 2000 žalobce požádal žalovaného o prominutí daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 1999 podle § 40 odst. 25 zákona o daních z příjmů, ve znění účinném do 7. 1. 2000.
Dne 13. 6. 2001 Ministerstvo financí žádost žalobce o prominutí daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 1999 podle § 55a d. ř. zamítlo.
Žalobce v přípisu ze dne 5. 11. 2002 adresovaném řediteli žalovaného poukázal na to, že daň z příjmů zaplatil, přestože ze zákona měl nárok na její prominutí a požádal o vydání přeplatku na dani z příjmů. Žalovaný tuto žádost dne 27. 1. 2003 zamítl.
Na to reagoval žalobce přípisem ze dne 2. 6. 2003, kterým žalovanému sdělil, že svoji žádost o prominutí daně ze dne 26. 6. 2000 považuje za nevyřízenou, neboť nežádal o prominutí daně podle § 55a d. ř., nýbrž podle § 40 odst. 25 zákona o daních z příjmů, ve znění účinném do 7. 1. 2000. O této žádosti pak rozhodnuto nebylo.
Dne 22. 7. 2003 žalovaný sdělil žalobci, že jeho žádost ze dne 26. 6. 2000 byla postoupena Ministerstvu financí k vyřízení, neboť s ohledem na nález Ústavního soudu č. 3/2000 Sb. nebylo možno postupovat jinak. Ministerstvo pak nedisponuje jiným institutem k prominutí daně než uvedeným v § 55a d. ř.
Dne 22. 12. 2004 žalobce opětovně vyzval žalovaného, aby o jeho žádosti ze dne 26. 6. 2000 rozhodl.
Dne 8. 2. 2005 Ministerstvo financí zamítlo žalobcovu žádost ze dne 2. 6. 2003, ve znění dalších doplnění podle § 55a odst. 1 d. ř., neboť ji posoudilo jako opakovanou žádost o prominutí daně podle § 55a odst. 3 citovaného zákona.
Krajský soud v Brně žalobu proti nečinnosti správního orgánu dne 13. 2. 2006 odmítl s tím, že žalovaný neměl pravomoc o žalobcově žádosti o prominutí daně z příjmů právnických osob za rok 1999 ze dne 26. 6. 2000 rozhodnout. Krajský soud odkázal na § 55a d. ř., podle něhož o žádostech o prominutí daně rozhoduje Ministerstvo financí, které také v daném případě rozhodlo. Podle
Nahrávám...
Nahrávám...