dnes je 2.12.2022

Input:

č. 154/2004 Sb. NSS; Rozhodnutí správního orgánu: nepřezkoumatelnost; Daňové řízení: obnova řízení

č. 154/2004 Sb. NSS
Rozhodnutí správního orgánu: nepřezkoumatelnost
Daňové řízení: obnova řízení
k § 76 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního
k § 32 odst. 1 a § 54 a násl. zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)
Správce daně je povinen jednotlivě zkoumat u každé skutečnosti a každého důkazu, jimiž se dokládá návrh na povolení obnovy řízení, zda odůvodňují povolení obnovy řízení či nikoliv. Rozhodnutí správce daně o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení, které je odůvodněno pouze konstatováním, že daňovým subjektem uváděné skutečnosti a důkazy nejsou takovými důvody, se kterými by § 54 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, spojoval možnost užití tohoto mimořádného opravného prostředku, je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů rozhodnutí [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9.10.2003, čj. 6 A 59/2000-57)
Věc: Václav M. v D. proti Ministerstvu financí o obnovu daňového řízení.

Finanční ředitelství v Ústí nad Labem zamítlo rozhodnutím ze dne 9. 6. 1997 žádost žalobce o povolení obnovy řízení ve věci dodatečného vyměření daně z příjmů obyvatelstva za zdaňovací období roku 1992. Ministerstvo financí odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí zamítlo 22. 5.2000.
Řízení v původní věci bylo ukončeno platebním výměrem Finančního úřadu v Děčíně ze dne 24. 7. 1995, resp. zamítavým rozhodnutím o odvolání, které vydalo Finanční ředitelství v Ústí nad Labem dne 29.3.1996.
Žalobce se domáhal - původně u Vrchního soudu v Praze, kde však řízení do konce roku 2002 nebylo skončeno -přezkoumání rozhodnutí, jímž byl návrh na obnovu řízení zamítnut.
Nejvyšší správní soud žalobě vyhověl, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Žalobce namítl, že na základě kontroly správnosti vykázané daně z příjmů obyvatelstva za rok 1992 provedené Finančním úřadem v Děčíně dle pomůcek vydal Finanční úřad v Děčíně dne 24. 7. 1995 platební výměr s vyčísleným nedoplatkem ve výši 94 905 Kč. V průběhu vlastní kontrolní činnosti správce daně dle názoru žalobce neoprávněně a nesprávně použil pro vyměření daně tzv. pomůcek, aniž v kontrolovaném období provedl jakékoli místní šetření. Správce daně výpočet daně na základě předložených dokladů odmítl, požadoval však jiné, blíže nespecifikované doklady, které nebyl žalobce povinen podle žádného právního předpisu vést. Žalobce namítl jak nedůvodnost použití pomůcek pro stanovení daně, tak i způsob, jakým byly tyto pomůcky pro výpočet daně použity. Jako pomůcka sloužila správci daně mimo jiné i informace statistického úřadu o dosahovaném obchodním rozpětí při prodeji podobného sortimentu zboží. Na základě této informace správce daně vytvořil ve volné úvaze příjmy jako daňový základ pro doměření daně. Žalobce se snažil využít všech řádných i mimořádných opravných prostředků pro změnu vydaných platebních výměrů, avšak vždy bez úspěchu.
Žalovaný uvedl, že zejména názor žalobce na neoprávněnost a nesprávnost použití pomůcek pro vyměření daně ve smyslu § 31 odst. 5 d. ř. se týká jiného rozhodnutí než rozhodnutí napadeného
Nahrávám...
Nahrávám...