dnes je 29.3.2024

Input:

č. 1639/2008 Sb. NSS; Pobyt cizinců: správní vyhoštění; maření výkonu soudních nebo správních rozhodnutí

č. 1639/2008 Sb. NSS
Pobyt cizinců: správní vyhoštění; maření výkonu soudních nebo správních rozhodnutí
k § 119 odst. 1 písm. a) bod 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 428/2005 Sb. (v textu též „zákon o pobytu cizinců“)*)
k § 171 odst. 1 písm. b) trestního zákona, ve znění zákona č. 290/1993 Sb.**)
Posouzení podmínek hypotézy § 119 odst. 1 písm. a) bod 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (maření výkonu soudních nebo správních rozhodnutí), pro účely rozhodnutí o správním vyhoštění si může a musí učinit příslušný správní orgán samostatně; otázka naplnění podmínek hypotézy § 119 odst. 1 písm. a) bod 3 představuje otázku odlišnou a relativně nezávislou na otázce spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. b) trestního zákona.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2008, čj. 1 As 11/2008-59)
Prejudikatura: nález Ústavního soudu č. 159/1998 Sb. (sp. zn. Pl. ÚS 25/97), č. 1164/2007 Sb. NSS, č. 50/2003 Sb. NS (sp. zn. 7 To 343/2002).
Věc: Nguyen T. D. proti Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, o uložení správního vyhoštění, o kasační stížnosti žalobce.

Rozhodnutím Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Brno, Odboru pátrání a kontroly pobytu, Oddělení kontroly pobytu Brno, ze dne 1. června 2005 bylo žalobci uloženo správní vyhoštění s dobou platnosti pět let podle § 119 odst. 1 písm. a) bod 3 v souběhu s § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o pobytu cizinců. Proti rozhodnutí o uložení správního vyhoštění podal žalobce odvolání. Žalovaný odvolání dne 15. srpna 2005 zamítl. Žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného u Městského soudu v Praze žalobou, která byla dne 11. 7. 2007 zamítnuta.
Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek Městského soudu v Praze kasační stížností. Městský soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry žalovaného, když dospěl k závěru, že stěžovatel maří výkon soudních rozhodnutí. Stěžovatel polemizuje s názorem městského soudu, že maří výkon soudních rozhodnutí, neboť maření těchto rozhodnutí je trestným činem podle § 171 odst. 1 písm. b) trestního zákona, přičemž on za takovýto trestný čin nebyl nikdy odsouzen. Z toho podle stěžovatele plyne, že si správní orgán učinil v rozporu se zákonem úsudek, že stěžovatel spáchal trestný čin.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
Nejvyšší správní soud ze správního spisu zjistil, že rozsudkem Městského soudu v Brně, sp. zn. 5 T 52/2000, ze dne 14. června 2000, byl stěžovatel odsouzen za trestný čin porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle § 150 odst. 1 trestního zákona k propadnutí věcí v tomto rozsudku uvedených a byl mu uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu 10 let. Dne 25. října 2000 rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem vedeným pod sp. zn. 3 To 404/2000 o odvolání stěžovatele tak, že zrušil rozsudek soudu prvého stupně ve výroku o trestu vyhoštění a nově uložil trest vyhoštění z území ČR na dobu
Nahrávám...
Nahrávám...