dnes je 6.7.2022

Input:

č. 171/2004 Sb. NSS; Řízení před soudem: kompetenční výluka

č. 171/2004 Sb. NSS
Řízení před soudem: kompetenční výluka
k § 27 odst. 1 písm. h) a § 50 odst. 6 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též „daňový řád“)
k § 65 a § 70 písm. a) soudního řádu správního
Zamítlo-li Ministerstvo financí podle § 50 odst. 6 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, odvolání proti rozhodnutí finančního ředitelství, kterým bylo toliko zastaveno řízení podle § 27 odst. 1 písm. h) téhož zákona pro nepřípustnost odvolání, nejde o rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s., neboť takový úkon správního orgánu nezaložil, nezměnil, nezrušil ani závazně neurčil právo nebo povinnost. Takový úkon je ze soudního přezkumu vyloučen [§70 písm. a) s. ř. s.].
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 8. 2003, čj. 7 A 41/2001-48)
Věc: Irena K. v B. proti Ministerstvu financí o daň z nemovitostí.

Žalobkyně dne 23. 7. 1999 podala odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu v Kostelci nad Orlicí ze dne 28. 6. 1999. Finanční ředitelství v Hradci Králové přezkoumalo napadené rozhodnutí i postup správce daně v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí správního orgánu I. stupně, a odvolání dne 15. 3. 2000 zamítlo. V souladu s § 50 odst. 8 daňového řádu, ve znění účinném v době vydání rozhodnutí, byla žalobkyně řádně poučena o tom, že proti rozhodnutí
odvolacího orgánu není odvolání přípustné. Žalobkyně nevyužila zákonnou možnost domáhat se přezkoumání rozhodnutí správního orgánu žalobou podanou podle tehdy účinné části páté hlavy druhé občanského soudního řádu; dne 14. 4. 2000 však podala proti tomuto rozhodnutí odvolání.
Odvolací orgán dne 17. 7. 2000 řízení o odvolání podle § 27 odst. 1 písm. h) daňového řádu zastavil. Proti rozhodnutí o zastavení řízení podala žalobkyně dne 23. 8. 2000 opět odvolání, které však žalovaný dne 4. 1. 2001 zamítl, a to podle § 50 odst. 6 daňového řádu.
Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí žalovaného brojila žalobou u Vrchního soudu v Praze a žádala zrušení napadeného rozhodnutí. V žalobě namítla skutečnosti, které ve svém důsledku vedly, dle jejího názoru, k nesprávnému vyměření daně z nemovitostí v letech 1998 - 1999; zejména byl neúplně zjištěn skutkový stav ohledně nemovitostí, jelikož správní orgán vycházel z nesprávných údajů Pozemkového úřadu v Rychnově nad Kněžnou.
Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě poukazoval na procesní povahu napadeného rozhodnutí a navrhoval odmítnutí žaloby.
Nejvyšší správní soud, který věc převzal k dokončení řízení, žalobu podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl.
Z odůvodnění:
Soud nejprve musel zkoumat splnění procesních podmínek, za nichž může ve věci jednat. V této souvislosti se musel zabývat povahou napadeného rozhodnutí žalovaného. Ve správním soudnictví jsou kontrole zákonnosti podrobena rozhodnutí orgánů veřejné správy, jimiž bylo rozhodnuto o právech a povinnostech fyzických a právnických osob, ve smyslu
Nahrávám...
Nahrávám...