dnes je 6.7.2022

Input:

č. 180/2004 Sb. NSS; Rozhodnutí správního orgánu: posudkový závěr o zdravotním stavu

č. 180/2004 Sb. NSS
Rozhodnutí správního orgánu: posudkový závěr o zdravotním stavu
k § 77 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona č. 548/1991 Sb. (nyní též ve znění zákona č. 285/2002 Sb.)
k § 65 odst. 1 soudního řádu správního
Posudkový závěr o zdravotním stavu, a tedy i o tom, zda nemoc má charakter nemoci z povolání, není rozhodnutím, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva ve smyslu § 77 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ani ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Soud proto žalobu na přezkoumání takového závěru odmítne podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 68 písm. e) a § 70 písm. a) a d) s. ř. s.
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2003, čj. 7 A 93/2002-41)
Prejudikatura: Soudní judikatura ve věcech správních č. 821/2001 Sb.
Věc: Jaroslav V. v B. proti Ministerstvu zdravotnictví o zrušení lékařského posudku.

Žalobce se u Vrchního soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzen lékařský posudek Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně vydaný dne 21. 1. 2002, kterým nebyla žalobci přiznána nemoc z povolání podle nařízení vlády č. 290/1995 Sb.
Nejvyšší správní soud, který věc převzal k dokončení, žalobu odmítl.
Z odůvodnění:
Žalobce namítl nedostatečné skutkové zjištění ze strany zdravotnické ho zařízení, neboť zdravotnická dokumentace neobsahuje rentgenový snímek ramene v bolestivé poloze; vytkl žalovanému nesprávné právní posouzení věci, neboť nařízení vlády č. 290/1995 Sb. nerozlišuje v kapitole II. položce č. 9 - která se na nemoc, jíž žalobce trpí, vztahuje - stupně poškození, přičemž žalovaný odůvodnil své rozhodnutí právě skutečností, že žalobcovo onemocnění nedosahuje stupně poškození III., který považuje pro závěr, zda jde o nemoc z povolání, za určující.
Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 6. 6. 2003 k vytýkanému nedostatečnému skutkovému zjištění uvedl, že na výsledek celkového vyšetření by požadované rentgenové vyšetření „v bolestivé poloze“ nemělo vliv, neboť rentgenologicky byl žalobce vyšetřen v dostatečném rozsahu. Po právní stránce přednesl, že nařízení vlády č. 290/1995 Sb. ve své příloze „Seznam nemocí z povolání“ (kapitola II. položka č. 9) neuvádí určitý rozsah artrotického poškození kloubů nutný pro přiznání nemoci z povolání, ale dle obecně uznávaných pravidel se posuzuje jako klinicky průkazný pro přiznání onemocnění spadajících do kapitoly II. položky č. 9 až III. stupeň artrotického poškození kloubů, který je potvrzen objektivními lékařskými vyšetřovacími metodami, neboť při tomto stupni dochází k výraznému omezení pracovní schopnosti. Seznam nemocí z povolání uvádí vyjádření v numerických hodnotách pouze u těch položek, jejichž jednoznačnost je prověřena dlouhodobým sledováním, ze kterého vyplývají jednoznačné hodnotící závěry. V ostatních případech byla k zajištění jednotnosti posudkových kritérií přijata koncepce zpracování standardů. Žalovaný poukazuje na charakter posudkové činnosti, který neumožňuje uzákonit stupnici pro posuzování onemocnění a tu pak bez dalšího aplikovat. Žalovaný dále namítl, že
Nahrávám...
Nahrávám...