č. 2129/2010 Sb. NSS; Pobyt cizinců: zajištění za účelem předání podle mezinárodní smlouvy
č. 2129/2010 Sb. NSS
Pobyt cizinců: zajištění za účelem předání podle mezinárodní smlouvy
k § 124 a § 129 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (v textu jen „zákon o pobytu cizinců“), ve znění zákonů č. 140/2001 Sb., č. 151/2002 Sb., č. 222/2003 Sb., č. 217/2002 Sb., č. 428/2005 Sb. a č. 379/2007 Sb.
I. Nesprávné označení mezinárodní smlouvy ve výrokové části rozhodnutí o zajištění cizince za účelem jeho předání podle této smlouvy (§ 129 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky) je vadou způsobující nezákonnost předmětného rozhodnutí.
II. Zajištění cizince za účelem jeho předání podle mezinárodní smlouvy dle § 129 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, představuje postup, který má přednost před zajištěním dle § 124 tohoto zákona; vztahuje se pouze na cizince, na které dopadá některá z tzv. readmisních smluv, a ze strany rozhodujícího správního orgánu se tak nejedná o zneužití správního uvážení či diskriminaci dotčených cizinců.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2010, čj. 9 As 5/2010-74)
Věc: Denis A. proti Policii České republiky, Oblastnímu ředitelství služby cizinecké policie Praha, Inspektorátu cizinecké policie Praha, o zajištění za účelem předání podle mezinárodní smlouvy, o kasační stížnosti žalobce.
Žalobce byl zajištěn rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 7. 2009 podle § 129 odst. 1 ve spojení s odst. 3 zákona o pobytu cizinců. Jako účel jeho zajištění bylo ve výroku rozhodnutí uvedeno: „Předání podle dohody mezi vládou České republiky a vládou Ruské federace o předávání a přebírání občanů obou států, která vstoupila v platnost dne 01. 06. 2007“.
Žalobce podal proti rozhodnutí o zajištění žalobu k Městskému soudu v Praze. V žalobě namítal, že dohoda uvedená ve výroku rozhodnutí neexistuje a v jeho případě mohlo dojít k zajištění za účelem předání pouze podle Dohody mezi Evropským společenstvím a Ruskou federací o předávání a zpětném přebírání osob, schválené rozhodnutím Rady ES ze dne 19. 4. 2007, č. 2007/341/ES (Úř. věst. L 129, 17. 5. 2007, s. 40-60).
Městský soud žalobu rozsudkem ze dne 29. 10. 2009 zamítl (výrok III.); současně výrokem II. zamítl i návrh na vydání předběžného opatření. Nesprávné označení mezinárodní smlouvy, na základě které bylo přistoupeno k vydání rozhodnutí o zajištění žalobce, neshledal soud vadou natolik závažnou, aby způsobovala nezákonnost, nesrozumitelnost či věcnou nesprávnost napadeného rozhodnutí. Dle jeho názoru je totiž z výroku rozhodnutí mimo jakoukoli pochybnost zřejmé, že žalovaný rozhodl o zajištění žalobce podle § 129 zákona o pobytu cizinců, a nikoli podle konkrétního ustanovení mezinárodní smlouvy. Současně městský soud připomněl, že obsah napadeného rozhodnutí je zcela v souladu s čl. 2 odst. 1 citované dohody, v níž jsou upraveny readmisní závazky Ruské federace při přebírání osob, které jsou ruskými státními příslušníky a nesplňují podmínky vstupu a pobytu na území členského státu.
Nedůvodnou shledal městský soud i druhou žalobní námitku, v níž žalobce napadal, že mu bylo upřeno právo na vstup do řízení o udělení…
