č. 2216/2011 Sb. NSS; Pojistné na sociální zabezpečení: předmět dohody o provedení práce
č. 2216/2011 Sb. NSS
Pojistné na sociální zabezpečení: předmět dohody o provedení práce
k § 236 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 188/1988 Sb.*)
Předmětem dohody o provedení práce podle § 236 zákoníku práce z roku 1965 ve znění po novelizaci provedené zákonem č. 188/1988 Sb. mohl být nejen jednorázový, individuálně definovaný pracovní úkol, ale, za předpokladu, že z dohody bylo patrné, na jaký časový úsek byla uzavřena, i pracovní úkol spočívající v opakované a určitými charakteristickými rysy specifikované činnosti zaměstnance pro zaměstnavatele, samozřejmě v obou případech za podmínky, že předpokládaný rozsah práce (pracovního úkolu) nebyl vyšší než 100 hodin.
(Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, čj. 6 Ads 48/2009-87)
Věc: Společnost s ručením omezeným ARCHER SHERIDAN proti České správě sociálního zabezpečení o pojistné na sociální zabezpečení, o kasační stížnosti žalobkyně.
Platebním výměrem Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne 9. 9. 2005 bylo žalobkyni uloženo zaplatit nedoplatek na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti ve výši 16 830 Kč a penále z tohoto pojistného ve výši 2 507 Kč. Tento nedoplatek vznikl podle žalované tak, že stěžovatelka nezahrnula do vyměřovacích základů pro odvod pojistného příjmy za měsíce leden 2005 až červenec 2006 v úhrnné výši 49 500 Kč zúčtované zaměstnanci společnosti Mgr. V. Š., který byl zaměstnán na základě dohody o provedení práce. Tato dohoda však nebyla podle žalované uzavřena v souladu s § 236 zákoníkem práce z roku 1965. Žalovaná dospěla k závěru, že podle obsahu šlo o dohodu o pracovní činnosti, a Mgr. V. Š. tak podléhal pojišťovací povinnosti. Odvolání proti citovanému platebnímu výměru žalovaná zamítla rozhodnutím ze dne 16. 11. 2005.
Žalobkyně napadla rozhodnutí žalované žalobou u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 27. 11. 2008 zamítl.
Jak správní orgány obou instancí, tak městský soud vycházely ve svých rozhodnutích z právního názoru, že pro posouzení, zda určitá dohoda o výkonu práce má povahu dohody o provedení práce podle § 236 zákoníku práce z roku 1965, je rozhodné nejen kritérium kvantitativní, opřené o předpokládaný rozsah práce, na který se dohoda uzavírá (jenž nesmí přesáhnout 100 hodin), nýbrž také povaha práce (pracovního úkolu), tj. kritérium kvalitativní. Podle správních orgánů i městského soudu má být pracovní úkol vymezen výsledkem, individuálně, nikoli druhově. Ve své podstatě se nesmí jednat o dlouhodobou, opakovanou činnost téhož charakteru, nýbrž o jednorázově vymezený pracovní úkol.
Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost.
Šestý senát postoupil věc rozšířenému senátu, neboť měl za to, že jediným kritériem pro posouzení, zda určitá dohoda o výkonu práce má povahu dohody o provedení práce je po novele zákoníku práce provedené zákonem č. 188/1988 Sb. kritérium kvantitativní; kritérium kvalitativní, tj. povaha pracovního úkolu, není podle šestého senátu relevantní. Názor šestého senátu je však v rozporu s právními názory vyjádřenými v rozsudcích Nejvyššího správního…
