Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

§ 271b ZP Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti

11.1.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.11.2710002
§ 271b ZP Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti

JUDr. Pavla Hloušková

Úplné znění

Ustanovení související

  • Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

    • § 351–362 – průměrný výdělek

    • § 271m odst. 1 – průměrný výdělek a výplata náhrady

    • § 271k – společná a zvláštní ustanovení o pracovních úrazech a nemocech z povolání

  • Zákon č. 160/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů

  • Nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztížení pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů

Komentář
Komentář

Skončení pracovní neschopnosti

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti přísluší poškozenému v případě, že z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání dosahuje s připočtením případného invalidního důchodu nižšího výdělku. Náhrada se poskytuje do výše průměrného výdělku. Je-li poškozený nezaměstnán a nedosahuje-li proto žádného výdělku, považuje se za výdělek minimální mzda, neboť tu by si poškozený musel v každém případě vydělat, kdyby pracoval.

Průměrný výdělek

Průměrný výdělek se zjišťuje jako průměrný výdělek hrubý. Pokud však nárok na předmětnou náhradu vznikl před 1. lednem 1993, jedná se o výdělek čistý. V tomto případě se vypočtená náhrada musí zvýšit o 20 % a následně, jako vypočtená náhrada hrubá, zdanit.

Je třeba připomenout, že i v současné době platí pro určitou skupinu poškozených způsob výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti podle dřívějšího zákoníku práce.

Neposkytnutí náhrady a věková hranice

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti se poškozeným poskytuje v zásadě do konce kalendářního měsíce, v němž dosáhl věk 65 let nebo do data přiznání starobního důchodu z důchodového pojištění.

Předmětnou náhradu za ztrátu na výdělku má zaměstnavatel povinnost v souladu s nařízeními vlády, která jsou každoročně vydávána, valorizovat (§ 271u odst. 2 ZP).

Rozdíly ve srovnání s původní úpravou

Od 1. 10. 2015

V návaznosti na posunování věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod došlo novelou k úpravě v tom smyslu, že náhrada za ztrátu na výdělku po skončení dočasné pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci nejdéle do konce kalendářního měsíce, v němž dovršil věk 65 let nebo důchodový věk, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, anebo do data přiznání starobního důchodu z důchodového pojištění.

Od 1. 1. 2018

Novelou