dnes je 29.3.2024

Input:

č. 273/2004 Sb. NSS; Rozhodnutí správního orgánu: nicotnost

č. 273/2004 Sb. NSS
Rozhodnutí správního orgánu: nicotnost
k § 76 odst. 2 soudního řádu správního
k § 5 a § 36 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů
Rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy o odvolání proti rozhodnutí ředitele diagnostického ústavu, proti němuž se nelze odvolat, je rozhodnutím nicotným (§ 76 odst. 2 s. ř. s.).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2003 čj. 5 A 153/2002-33)
Věc: Nataša a Josef F. v B. proti Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy o přemístění z pomocné školy do zvláštní školy.

Přípisem ze dne 29. 8. 2002 nevyhověl Dětský diagnostický ústav a Středisko výchovné péče pro děti a mládež v D. (dále jen „diagnostický ústav“) žádosti žalobců o přemístění jejich syna Roberta F. z Pomocné školy internátní v S. do Zvláštní školy internátní v M. Diagnostický ústav v odůvodnění uvedl, že žádosti nelze vyhovět z kapacitních důvodů a též proto, že se syn žalobců jen velmi obtížně adaptuje na podmínky nového prostředí.
Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci odvolání k Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. Uvedli, že se takto nemohou vzhledem k velké vzdálenosti se svým synem vídat. V odůvodnění odvolání namítli, že rozhodnutí diagnostického ústavu je v rozporu s § 5 odst. 15 zákona č. 109/2002 Sb., neboť při umísťování dítěte nebylo dbáno na to, aby bylo umístěno co nejblíže osob odpovědných za výchovu nebo zákonných zástupců, pokud by tím nebyl ohrožen mravní vývoj dítěte. Rozhodnutí navíc nesplňuje náležitosti stanovené správním řádem, zejména neobsahuje poučení o odvolání. Dále uvedli, že již telefonicky věc konzultovali s ředitelem Zvláštní školy internátní v M., který jim sdělil, že v tomto ústavu volné místo je a že s přemístěním souhlasí.
Žalovaný zamítl odvolání svým rozhodnutím ze dne 2. 10. 2002. Proti uvedenému rozhodnutí podali žalobci včas žalobu k Vrchnímu soudu v Praze. O této žalobě rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že výrokem rozsudku vyslovil nicotnost rozhodnutí žalovaného.
Z odůvodnění:
Žalobci uvedli, že přípis diagnostického ústavu, ač tak není označen, je třeba chápat jako správní rozhodnutí podle § 5 odst. 9 zákona č. 109/2002 Sb. Namítli také, že rozhodnutí žalovaného o odvolání neobsahuje odůvodnění, čímž bylo porušeno ustanovení § 47 odst. 1 a 3 spr. ř. Podle § 36 zákona č. 109/2002 Sb. se na rozhodování podle § 5 odst. 1 tohoto zákona nevztahuje správní řád, proto se naopak musí podle tvrzení žalobců na rozhodnutí o přemístění podle odst. 9 tohoto ustanovení správní řád aplikovat. Dále žalobci uvedli, že i kdyby se správní řád na toto rozhodování nevztahoval, je nutnost odůvodnění daná zásadami spravedlivého správního řízení, které mají vyloučit libovůli z rozhodování správních úřadů. Z věcného hlediska jsou podle mínění žalobců uvedená rozhodnutí v rozporu s § 5 odst. 15 zákona č. 109/2002 Sb., podle kterého se při umístění dítěte dbá na to, aby bylo umístěno co nejblíže bydlišti osob odpovědných za výchovu nebo zákonných zástupců, pokud by tím nebyl ohrožen mravní vývoj dítěte. Dále se žalobci
Nahrávám...
Nahrávám...