č. 3574/2017 Sb. NSS; Pobyt cizinců: rozhodnutí o povinnosti opustit území
č. 3574/2017 Sb. NSS
Pobyt cizinců: rozhodnutí o povinnosti opustit území
k § 50a, § 171 písm. d) a § 174a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni 11. 11. 2016 (v textu jen „zákon o pobytu cizinců“)
I. Na rozhodnutí o povinnosti opustit území podle § 50a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, nedopadá výluka ze soudního přezkumu podle § 171 písm. d) téhož zákona.
II. I v případě vydání rozhodnutí o ukončení pobytu cizince podle § 50a odst. 3 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, je třeba posuzovat přiměřenost dopadů tohoto rozhodnutí podle § 174a téhož zákona.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2017, čj. 7 Azs 24/2017-29)
Prejudikatura: č. 809/2006 Sb. NSS a č. 1194/2007 Sb. NSS; nálezy Ústavního soudu č. 76/2001 Sb. ÚS (sp. zn. IV. ÚS 393/2000), č. 218/2008 Sb. ÚS (sp. zn. Pl. ÚS 26/07) a č. 93/2010 Sb. ÚS (sp. zn. III. ÚS 542/09).
Věc: Thi Linh N. proti Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, o uložení povinnosti opustit území, o kasační stížnosti žalované.
Žalobkyně byla dne 1. 6. 2016 zajištěna Policií ČR, neboť když se dostavila s žádostí o vystavení výjezdního příkazu na policejní služebnu Praha-Karlín, bylo zjištěno, že dostala výjezdní příkaz s dobou platnosti do 31. 5. 2016. Po provedeném řízení vydala Policie ČR, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, odbor cizinecké policie (dále jen „krajské ředitelství“), dne 14. 8. 2016 rozhodnutí, kterým žalobkyni podle § 50a odst. 3 písm. c) zákona o pobytu cizinců uložila povinnost opustit území ČR nejpozději do třiceti dnů ode dne oznámení rozhodnutí, neboť krajské ředitelství shledalo, že žalobkyně opakovaně pobývala na území ČR bez platného víza. Původně zahájilo řízení o správním vyhoštění, dospělo však k závěru, že by bylo správní vyhoštění žalobkyně nepřiměřeným zásahem do jejího soukromého a rodinného života, neboť zde má druha a dceru, a z těchto důvodů jí pouze uložilo opustit území ČR.
Žalobkyně napadla toto rozhodnutí odvoláním, které žalovaná zamítla rozhodnutím ze dne 11. 11. 2016. Žalovaná připomněla, že ani při vědomí rodinných vazeb žalobkyně k dceři a dalším rodinným příslušníkům nebylo možno rozhodnout mírnějším opatřením za situace, kdy žalobkyně pobývala v ČR neoprávněně. Rozhodnutí o povinnosti opustit území ČR nebylo ani v rozporu s lidskoprávními závazky ČR. Žalobkyni nic nebrání znovu usilovat o získání legálního pobytu v ČR, aby mohla žít se svou dcerou a dalšími rodinnými příslušníky, na čemž nic nemění ani údajně problematická situace kolem tzv. Visapointu.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu u Městského soudu v Praze, který zrušil napadené rozhodnutí rozsudkem ze dne 18. 1. 2017, čj. 1 A 98/2016-34. Městský soud mimo jiné odmítl názor žalované, že by rozhodnutí o povinnosti opustit území bylo přiměřené jen proto, že správní vyhoštění bylo ve stejném případě vyloučeno pro nepřiměřenost. Daná argumentace žalované by fakticky rozhodnutí dle § 50a zákona o pobytu cizinců vyloučila z dosahu § 174a téhož zákona. Podle městského soudu není…
