dnes je 5.12.2022

Input:

č. 443/2005 Sb. NSS; Nemocenské pojištění zaměstnanců: příležitostné zaměstnání

č. 443/2005 Sb. NSS
Nemocenské pojištění zaměstnanců: příležitostné zaměstnání
k § 5 písm. d) a § 6 odst. 1 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění zákona č. 37/1993 Sb.
Nejde o „nahodilé jednorázové zaměstnání“ pro účely vynětí z pojištění podle ustanovení § 5 písm. d) a § 6 odst. 1 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, jestliže jsou dohody o pracovní činnosti uzavírány prakticky každý měsíc, a zaměstnávání se tak periodicky opakuje (zde: pořadatelská služba na výstavách).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2004, čj. 2 As 12/2004-90)
Věc: Společnost s ručením omezeným M. v M. proti České správě sociálního zabezpečení o pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, o kasační stížnosti žalobce.

Okresní správa sociálního zabezpečení v Litoměřicích uložila žalobci povinnost zaplatit dlužné pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti za období 1. 5. 2000 - 31. 5. 2001, a to včetně penále, ve výši 141 637 Kč. Učinila tak na základě kontroly pojistného, provádění nemocenského pojištění a plnění úkolů v důchodovém pojištění, kterou bylo zjištěno, že žalobce v roce 2001 uzavíral se zaměstnanci dohody o pracovní činnosti na dobu maximálně sedmi kalendářních dnů po sobě jdoucích. Tyto smlouvy byly uzavírány opakovaně, zpravidla každý měsíc, a zúčtované mzdy dosáhly započitatelného příjmu pro odvod pojistného.
Česká správa sociálního zabezpečení Praha, pracoviště Ústí nad Labem, potvrdila k žalobcovu odvolání rozhodnutí správního orgánu I. stupně. V odůvodnění rozhodnutí především konstatovala, že pracovněprávní vztah sjednaný na dobu nepřesahující sedm kalendářních dnů po sobě jdoucích je vymezen v ustanovení § 6 zákona č. 54/1956 Sb. jako příležitostné zaměstnání, které je dle ustanovení § 5 písm. d) stejného zákona vyňato z nemocenského pojištění. Za příležitostné zaměstnání se považuje zaměstnání, které je nahodilé, jednorázové a nemá trvat déle než sedm kalendářních dnů po sobě jdoucích, přičemž započitatelný příjem nedosahuje ani 400 Kč za kalendářní měsíc (§ 15 odst. 1 cit. zákona). Aby zaměstnání mělo charakter příležitostného zaměstnání, postačí splnění jedné z uvedených podmínek. V daném případě stěžovatel v roce 2001 uzavřel se zaměstnanci dohody o pracovní činnosti, a to opakovaně a s výdělkem přesahujícím 400 Kč. Jelikož tedy dohody byly uzavírány opakovaně, jednalo se o obcházení zákona, a povinnost odvádět pojistné ve smyslu citovaných zákonných ustanovení tak dána byla.
Žalobce napadl rozhodnutí žalované žalobou u Městského soudu v Praze; ten ji však zamítl. Shledal totiž, že žalobcem uzavírané dohody o pracovní činnosti nelze považovat za dohody zakládající příležitostné zaměstnání, neboť příjem zaměstnanců dosáhl částky 400 Kč za kalendářní měsíc (§ 6 odst. 2 zákona č. 54/1956 Sb.). Při hodnocení toho, zda dohody zakládaly nahodilé jednorázové zaměstnání ve smyslu odst. 1 cit. ustanovení, vycházel soud z toho, že pokud se zaměstnání s určitou běžností opakuje, vylučuje tato skutečnost jeho nahodilost a jednorázovost. Pojem „nahodilé jednorázové zaměstnání“ není v
Nahrávám...
Nahrávám...