č. 521/2005 Sb. NSS; Řízení před soudem: přezkoumatelnost rozhodnutí ve správním soudnictví
č. 521/2005 Sb. NSS
Řízení před soudem: přezkoumatelnost rozhodnutí ve správním soudnictví
k § 60 a § 67 odst. 5 zákona ČNR 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 255/1994 Sb. (v textu též „daňový řád“)
k § 46 odst. 1 písm. d), § 68 písm. e) a § 70 písm. a) soudního řádu správního
Rozhodnutí o stanovení záloh na daň v jiné výši a rozhodnutí o posečkání daně jsou výsledkem výkonu dozorčího práva správního orgánu, a jsou proto vyloučena ze soudního přezkumu dle ustanovení § 68 písm. e) a § 70 písm. a) s. ř. s., neboť nepředstavují zásah do subjektivních veřejných práv žalobce. Soud žalobu proti těmto rozhodnutím odmítne podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2003, čj. 3 Afs 10/2003-54)
Věc: JUDr. Zdeněk K. v P. proti Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu o daň z příjmů fyzických osob, o kasační stížnosti žalobce.
Rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 6. proti rozhodnutí Finančního úřadu pro 2000 bylo zamítnuto odvolání žalobce Prahu 4 ze dne 26. 8. 1999, kterým správní orgán I. stupně nevyhověl žádosti žalobce o úpravu zálohy na daň z příjmů fyzických osob za II. čtvrtletí roku 1999 a o posečkání daně.
Žalobce rozhodnutí žalovaného napadl žalobou u Městského soudu v Praze. Vyslovil v ní nesouhlas se stanoviskem žalovaného, že na úpravu záloh na daň nemá zákonný nárok. Naopak nárok na úpravu záloh na daň je dán tehdy, jestliže zálohy na daň vysoce překročí konečnou daňovou povinnost. Tento žadatelův nárok nemůže záviset pouze na uvážení správce daně.
O žalobě rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 3. 2003 tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že dospěl k závěru, že žaloba je přípustná; věcí se tedy zabýval věcně a napadeně rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů. Povinnost platit zálohy a výše záloh je stanovena zákonem; ani daňový řád, ani zákon ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, nestanoví, že by výše záloh měla být v průběhu zdaňovacího období měněna s přihlédnutím k dosahovaným hospodářským výsledkům. Pokud tedy žalovaný nevyhověl žalobcově žádosti o stanovení nižší zálohy na II. čtvrtletí roku 1999, nelze takový postup hodnotit jako nezachování jeho práv a právem chráněných zájmů; výše zálohy totiž vyplývá ze zákona a odvíjí se od poslední známé daňové povinnosti. Napadeným rozhodnutím žalovaného není na žalobci vyžadováno žádné nové plnění povinností.
Rozsudek Městského soudu v Praze napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížností. Namítl, že důvody, pro které soud žalobu zamítl, jsou kontradiktorní; na jedné straně soud uvedl, že na vyhovění žádosti na placení záloh na daňovou povinnost v jiné výši než zákonné není právní nárok, na straně druhé soud rozhodnutí meritorně přezkoumal a zdůvodnil, proč správce daně postupoval v souladu se zákonem. Stěžovatel dále uvedl, že ustanovení § 67 odst. 5 daňového řádu je nutno v intencích veřejného práva vyložit tak, že jsou-li zjištěny důvody pro stanovení jiné než zákonné výše záloh na daňovou povinnost, pak správce daně musí svým rozhodnutím žádosti vyhovět. Není přijatelné, aby možnost vyhovět žádosti o změnu či…
