dnes je 16.8.2022

Input:

č. 525/2005 Sb. NSS; Rozhodnutí správního orgánu: nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů

č. 525/2005 Sb. NSS
Rozhodnutí správního orgánu: nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů
k § 76 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního
k § 14a odst. 10 písm. c) zákona ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění zákona č. 361/1999 Sb. (v textu též „zákon o státní památkové péči“)
Není-li z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu zřejmé, zda je důvodem odnětí povolení k restaurování podle § 14a odst. 10 písm. c) zákona ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, pouze poškození kulturní památky, a nikoliv i další skutečnosti, jež jsou uváděny v rozhodnutí ministerstva i v rozkladovém rozhodnutí, avšak jež nejsou ani v jednom z nich dány do příčinné souvislosti s poškozením kulturní památky, činí to dané rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů a soud je zruší podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2003, čj. 5 A 63/2001-41)
Věc: Mgr. Jaroslav B. ve V. proti Ministerstvu kultury o odnětí oprávnění k restaurování.

Ministerstvo kultury dne 30. 3. 2000 rozhodlo o odnětí oprávnění žalobce k restaurování nepolychromovaných sochařských děl v kameni a štuku podle § 14 odst. 8 zákona o státní památkové péči. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že žalobce nevratně poškodil kulturní památku, a to schodiště na III. nádvoří zámku v R, což bylo doloženo třemi posudky zpracovanými odborníky - specialisty na restaurování uměleckých a uměleckořemeslných děl z kamene, štuku a terakoty. Dále považoval žalovaný za prokázané, že žalobce překročil rozsah povolení k restaurování, protože restauroval (osekával) součást umělecké výzdoby z terakoty, aniž měl pro tento materiál povolení žalovaného. Kromě nevratného poškození kulturní památky neodůvodnitelným osekáním polokuželek balustrády schodiště se v řízení dále prokázalo použití nevhodných technologických postupů a materiálů, které - kromě jiného - ve finální povrchové úpravě mělo za následek znehodnocení estetického vzhledu, a tím i vnímání památkové hodnoty nádvoří zámku. Přestože si žalobce byl od srpna 1998 vědom zásadních výhrad vůči jím realizovanému restaurátorskému zásahu, nezpracoval restaurátorskou zprávu v rozsahu stanoveném v § 10 odst. 4 vyhlášky č. 66/1988 Sb., kterou se provádí zákon ČNR č. 20/1987 Sb, o státní památkové péči, a výrobou výdusků - které zhodnotila odborná komise žalovaného jako diletantské - neprokázal, že je schopen provádět reprodukční práce na kulturních památkách. Ze všech těchto důvodů dospěl žalovaný k závěru, že žalobce nemůže nadále provádět restaurátorské práce na kulturních památkách.
Ministr kultury k rozkladu žalobce změnil rozhodnutí ministerstva tak, že namísto původně uvedeného § 14 odst. 8 zákona o státní památkové péči uvedl § 14a odst. 10 téhož zákona. Z odůvodnění rozhodnutí se především podává, že nedostatek aplikace nesprávného právního předpisu byl zhojen v rozkladovém řízení uvedením platného ustanovení zákona. Žalobce naplnil obsah § 14a odst. 10 písm. c) zákona o státní památkové péči neodůvodněným osekáním polokuželek balustrády nádvoří zámku. S námitkou nepřehlednosti rozhodnutí Ministerstva kultury se žalobou napadené
Nahrávám...
Nahrávám...