dnes je 16.8.2022

Input:

č. 679/2005 Sb. NSS; Důchodové pojištění: charakter odpovědnosti vrátit přeplatek na důchodu

č. 679/2005 Sb. NSS
Důchodové pojištění: charakter odpovědnosti vrátit přeplatek na důchodu
k § 118a odst. 2, § 118b a § 118c zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákonů č. 160/1995 Sb. a č. 134/1997 Sb. (v textu též „zákon č. 582/199Sb.“)
k § 37 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném k 31. 12. 2003
I. Ustanovení § 118a odst. 2 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve spojení s ustanovením § 37 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, zakládá objektivní odpovědnost příjemce dávky starobního důchodu vrátit ty vyplacené dávky starobního důchodu, které mu nenáležely, tj. byly mu vyplaceny, ač pro výplatu těchto dávek nebyly splněny podmínky stanovené zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.
II. Protože zákon ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v § 118a odst 2 obsahuje speciální úpravu odpovědnosti za přeplatek na starobním důchodu ve spojení s § 37 odst 1 písm. a) zákona, č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, je v daném případě nutné postupovat podle tohoto ustanovení, nikoliv podle ustanovení § 118b, případně § 118c zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2004, g. 5 Ads 16/2003-40)
Věc: Václav Z. v K. proti České správě sociálního zabezpečení o přeplatek na starobním důchodu, o kasační stížnosti žalobce.

Česká správa sociálního zabezpečení (v dalším též „ČSSZ“) rozhodnutím ze dne 19.10.2001 uložila žalobci podle § 118a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. povinnost vrátit přeplatek na starobním důchodu, který vznikl tím, že nebyly splněny zákonné podmínky pro jeho vyplácení.
Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí opravný prostředek (podle tehdy účinné úpravy v části páté hlavě třetí občanského soudního řádu). Řízení o něm dokončil Krajský soud v Praze již podle ustanovení soudního řádu správního v řízení žalobním a rozsudkem ze dne 14. 1. 2003 žalobu zamítl.
Své rozhodnutí krajský soud odůvodnil tím, že žalobcova povinnost vrátit vyplacené částky starobního důchodu je dána podle § 118a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. ve spojení s § 37 zák. č. 155/1995 Sb. Jde o zvláštní úpravu nároku plátce důchodu na vrácení částek starobního důchodu vyplácených při výkonu výdělečné činnosti. Odpovědnost příjemce dávky starobního důchodu zde založená je objektivní bez ohledu na zavinění, tedy bez ohledu na to, z jakého důvodu byla dávka vyplacena neprávem, a bez ohledu na splnění oznamovací povinnosti poživatele důchodu, případně organizace vykonávající úkony při provádění důchodového pojištění. Taková odpovědnost je odpovědností za výsledek; týká se souběhu starobního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti. K žalobcovým námitkám, že celou záležitost nezavinil a nezpůsobil a že jednal v dobré víře v řádné plnění úkolů ze strany organizace zabezpečující úkoly jeho důchodového pojištění, proto nebylo možné přihlédnout.
Žalobce proti rozsudku podal kasační stížnost. Uplatnil v ní důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Uplatnil v
Nahrávám...
Nahrávám...