2.4.79
§ 79-79a ZP Stanovená týdenní pracovní doba
JUDr. Věra Bognárová
Úplné znění
Ustanovení související
NahoruZkrácení pracovní doby
Zaměstnavatel neuvedený v § 109 odst. 3 ZP může pracovní dobu upravenou v § 79 odst. 1 a 2 ZP zkrátit bez snížení mzdy pod rozsah stanovený v těchto ustanoveních. Ke zkrácení týdenní pracovní doby může dojít výhradně kolektivní smlouvou nebo vnitřním předpisem. Ke zkrácení pracovní doby bez snížení mzdy nemůže dojít v dohodě s jednotlivým zaměstnancem. Zákoník práce nestanoví minimální rozsah při tomto zkrácení, zaměstnavatel může pracovní dobu zkrátit pod rozsah stanovený v § 79 odst. 1 a 2 ZP v jakémkoliv rozsahu. Ke zkrácení pracovní doby však musí dojít vždy bez snížení mzdy. Zkrátit pracovní dobu podle § 79 odst. 3 ZP nemohou zaměstnavatelé, kteří jsou uvedeni v § 109 odst. 3 ZP. Pro tyto zaměstnavatele je délka týdenní pracovní doby stanovená podle pracovních režimů v § 79 odst. 1 a 2 ZP závazná. Mezi zaměstnavatele, kteří nemohou pracovní dobu zkrátit pod hranice stanovené v § 79 odst. 1 a 2 ZP, patří stát, územní samosprávné celky, státní fondy, příspěvkové organizace, školské právnické osoby zřízené Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí podle školského zákona a veřejná nezisková ústavní zdravotnická zařízení.
NahoruStanovená týdenní pracovní doba
Týdenní pracovní doba upravená v § 79 odst. 1 a 2 ZP, případně týdenní pracovní doba zkrácená pod tyto hranice v kolektivní smlouvě anebo ve vnitřním předpisu bez snížení mzdy, je stanovenou týdenní pracovní dobou. Tento pojem má význam pro definování práce přesčas, protože prací přesčas je práce konaná nad takto stanovenou týdenní pracovní dobu. Definice stanovené týdenní pracovní doby má význam i pro právo zaměstnance, které mu garantuje ustanovení § 34b odst. 1 ZP. Podle tohoto ustanovení má zaměstnanec v pracovním poměru právo na přidělování práce v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby upravené v § 79 ZP s výjimkou kratší pracovní doby anebo při zavedení konta pracovní doby jako zvláštního způsobu nerovnoměrného rozvržení pracovní doby upraveného v § 86 a 87 ZP.
NahoruKratší pracovní doba
Zkrácení pracovní doby podle § 79 odst. 3 ZP, které může být provedeno výhradně bez snížení mzdy zaměstnance a pouze v kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpisu, je nutné odlišit od kratší pracovní doby, která může být mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem individuálně sjednána. Ke sjednání kratší pracovní doby může dojít výhradně individuální dohodou zaměstnavatele a zaměstnance, kratší pracovní doba nemůže být stanovena vnitřním předpisem anebo sjednána kolektivní smlouvou. Podle § 80 ZP zaměstnanci přísluší mzda (plat) za výkon práce odpovídající této kratší pracovní době (sjednanému pracovnímu úvazku). Zaměstnanci přísluší mzda nebo plat v rozsahu vykonávané práce také pro případ, že požádá o kratší pracovní dobu podle § 241 odst. 2 ZP, pokud pečuje o dítě mladší 15 let nebo o osobu závislou na pomoci jiné osoby.
Rozdíl ve srovnání s původní úpravou
S účinností od 1. 1. 2012 je ustanovení § 79, které upravuje stanovenou týdenní pracovní dobu, formulačně upraveno. Dosavadní text, že pracovní doba „nesmí podle jednotlivých pracovních režimů překročit” délku pracovní doby uvedenou v tomto ustanovení, je vypuštěn a nahrazen pojmem „délka pracovní doby činí”. Pracovní doba je tak přímo zákoníkem práce stanovena v určité konkrétní délce v návaznosti na zvolený pracovní režim. Formulační změna v § 79 znamená, že týdenní délka pracovní doby je jednoznačně stanovena. Formulace, kterou zákoník práce používal do 31. 12. 2011 s tím, že pracovní doba „nesmí překročit” limity upravené v tomto ustanovení, byla někdy vnímána tak, že právní úprava v ČR nestanoví konkrétní délku týdenní pracovní doby. Rozhodně je i tato malá formulační změna ku prospěchu, protože v návaznosti na jednotlivé pracovní režimy je zcela zřejmé, jak dlouhá týdenní pracovní doba má být.
Při rozvržení pracovní doby musí zaměstnavatel vycházet ze zvolených pracovních režimů a maximální přípustnou délku týdenní pracovní doby musí posuzovat podle konkrétně zvolených pracovních režimů. Pracovní doba u zaměstnavatele nemusí být stanovena jednotně, zaměstnavatel může pro různé skupiny zaměstnanců nebo svých provozů zvolit podle konkrétních pracovních podmínek odlišné pracovní režimy. Přípustná délka týdenní pracovní doby je však závislá na zvoleném pracovním režimu a může být proto pro jednotlivé skupiny zaměstnanců či provozů různě dlouhá. Maximálně přípustná délka týdenní pracovní doby je určující také pro maximálně možný výkon práce konané na základě dohody o pracovní činnosti. Práci na základě dohody o pracovní činnosti není možné vykonávat v rozsahu překračujícím…