dnes je 29.3.2024

Input:

č. 811/2006 Sb. NSS; Řízení před soudem: kompetenční výluka; Právo na informace: povinnost poskytovat informace

č. 811/2006 Sb. NSS
Řízení před soudem: kompetenční výluka
Právo na informace: povinnost poskytovat informace
k § 65 odst. 1 a § 70 písm. a) soudního řádu správního
k § 2 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění zákonů č. 101/2000 Sb. a č. 39/2001 Sb.
Je-li žalobou napaden přípis, kterým žalovaný v zákonem stanovené lhůtě reagoval na odvolání žalobce podané proti fiktivnímu rozhodnutí o odepření informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, tak, že není subjektem povinným k poskytnutí informace, lze takovou žalobu s poukazem na § 70 písm. a) ve spojení s § 65 odst. 1 s. ř. s. odmítnout pouze tehdy, je-li najisto postaveno, že subjekt, po němž byla informace požadována, nenáleží do okruhu povinných subjektů podle výše uvedeného zákona.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2005, čj. 1 As 41/2004-56)
Věc: Spolek D. proti Ředitelství silnic a dálnic o poskytnutí informace, o kasační stížnosti žalobce.

Podáním ze dne 28. 2. 2003 požádal dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“), žalobce žalovaného o poskytnutí informace.
Žalovaný žalobci sdělil v přípisu ze dne 19. 3. 2003 (podepsaném tiskovou mluvčí), že jej nelze ani po novele zákona č. 106/1999 Sb. považovat za povinný subjekt ve smyslu tohoto zákona, neboť není veřejnou institucí.
Žalobce reagoval na tento přípis dne 27. 3. 2003 odvoláním. Pokud žalovaný nehodlal vyhovět jeho žádosti, měl podle žalobcova názoru vydat řádné správní rozhodnutí podle § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb.; jelikož tak však neučinil, napadl žalobce odvoláním fiktivní rozhodnutí žalovaného o odepření informace ve smyslu § 15 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb.
V dalším přípisu ze dne 4. 4. 2003, který podepsal generální ředitel žalovaného, žalovaný setrval na tom, že není povinným subjektem, a své stanovisko argumentačně podložil.
Žalobce se poté obrátil žalobou na Městský soud v Praze. Namítl zde, a citací ze zřizovací listiny žalovaného doložil, že žalovaný jakožto státní příspěvková organizace, která je určena k plnění veřejných služeb v oblasti výstavby a údržby silničních komunikací, je veřejnou institucí. Přitom je nesporné, že při výkonu vlastnických práv státu k dálnicím a stanoveným silnicím I. třídy a při zabezpečování jejich správy, údržby, oprav, modernizace a výstavby žalovaný hospodaří s veřejnými prostředky. Proto se na žalovaného vztahuje zákon č. 106/1999 Sb., a pokud nezamýšlel žalobci vyhovět, měl o tom rozhodnout řádným správním rozhodnutím nadaným všemi formálními náležitostmi. To neudělal, a jeho rozhodnutí ze dne 4. 4. 2003 i ze dne 19. 3. 2003 by tak měla být zrušena.
Městský soud v Praze dne 31. 5. 2004 žalobu usnesením odmítl. V odůvodnění uvedl, že správní orgány v řízení o poskytnutí informace vydávají rozhodnutí pouze v případě odmítnutí žádosti [§ 14 odst. 3 písm. a), § 15 odst. 1, § 16 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb.]; žalobce však napadá sdělení, jímž žalovaný dává najevo, že není povinným subjektem podle § 2 téhož zákona. Takové sdělení ovšem není rozhodnutím správního orgánu ani podle svého obsahu,
Nahrávám...
Nahrávám...