dnes je 4.11.2024

Input:

č. 844/2006 Sb. NSS, Důchodové pojištění: odnětí plného a přiznání částečného invalidního důchodu

č. 844/2006 Sb. NSS
Důchodové pojištění: odnětí plného a přiznání částečného invalidního důchodu
k § 81 odst. 2 a 3 a § 86 odst. 3 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákonů č. 590/1992 Sb. a č. 134/1997 Sb.
Pokud v řízení o přezkoumání rozhodnutí orgánu důchodového pojištění o odnětí plného invalidního důchodu vyjde najevo, že pojištěnec byl k datu odnětí plného invalidního důchodu alespoň částečně invalidní, nemůže být přezkoumávané rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno jen proto, že současně s odnětím plného invalidního důchodu nebylo bez nové žádosti rozhodnuto i o přiznání částečného invalidního důchodu; ustanovení § 81 odst. 2 a 3 a § 86 odst. 3 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, takový postup orgánu důchodového pojištění neukládá.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2004, čj. 4 Ads 9/2004-36)
Věc: Jiří J. proti České správě sociálního zabezpečení o plný invalidní důchod, o kasační stížnosti žalované.

Rozhodnutím ze dne 1. 8. 2003 odňala Česká správa sociálního zabezpečení žalobci podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, od 6. 9. 2003 plný invalidní důchod s odůvodněním, že podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Mělník (dále jen „OSSZ“) ze dne 24. 7. 2003 již není žalobce plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 20 %, a nedosáhla tak nejméně 66 %, které ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění spojuje s trváním nároku na plný invalidní důchod.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 1. 2004 zrušil k opravnému prostředku (žalobě) napadené rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 1. 8. 2003 pro nezákonnost a věc vrátil tomuto orgánu k dalšímu řízení. Vycházel přitom především z obsahu a závěrů posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, která dospěla k závěru, že k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí byl žalobce částečně invalidní (nejdříve již od listopadu 2002) podle § 44 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., nikoli však plně invalidní podle § 39 téhož zákona, ve znění zákona č. 134/1997 Sb., neboť pokles jeho schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu přesáhl 33 % potřebných pro invaliditu částečnou, nedosahoval však 66 % odpovídajících invaliditě plné, přičemž u žalobce nešlo ani o schopnost vykonávat pro zdravotní postižení soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek (ve smyslu přílohy č. 3 k vyhlášce č. 284/1995 Sb.). Podle názoru krajského soudu postupovala Česká správa sociálního zabezpečení správně, pokud odňala žalobci od 6. 9. 2003 plný invalidní důchod. Pochybení však bylo shledáno v tom, že bez nové žádosti v jednom správním řízení nerozhodla jak o odnětí plného invalidního důchodu, tak o částečném invalidním důchodu, jak jí to ukládá ustanovení § 86 odst. 3 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.
Proti tomuto rozsudku podala Česká správa sociálního zabezpečení jako stěžovatelka kasační stížnost
Nahrávám...
Nahrávám...