č. 908/2006 Sb. NSS, Rozhodování ve věcech soukromoprávních: ochrana pokojného stavu
č. 908/2006 Sb. NSS
Rozhodování ve věcech soukromoprávních: ochrana pokojného stavu
k § 5 občanského zákoníku
k § 68 písm. b) soudního řádu správního
O žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, vydanému podle § 5 občanského zákoníku, jsou příslušné rozhodovat soudy v občanském soudním řízení, nikoliv soudy správní.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2006, čj. 8 As 2/2005-32)
Prejudikatura: nález Ústavního soudu ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 142/98 (Sb. ÚS, sv. 11, nález č. 65, str. 131).
Věc: Jan T. proti Krajskému úřadu Zlínského kraje o povinnost obnovit pokojný stav, o kasační stížnosti žalobce
Magistrát města Zlína rozhodnutím ze dne 25. 9. 2003 žalobci uložil povinnost podle § 5 občanského zákoníku, a to obnovit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí předešlý pokojný stav tak, že zajistí, aby nedocházelo k obtěžování hlukem z prostor za provozovnou R. na ulici Š. ve Zlíně z tzv. zahrádky umístěné na soukromém pozemku. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 19. 2. 2004 žalovaný zamítl odvolání žalobce podle § 59 odst. 2 správního řádu a potvrdil rozhodnutí vydané v I. stupni.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou Krajský soud v Brně odmítl. Učinil tak na základě zjištění, že je dán neodstranitelný nedostatek jedné z podmínek řízení, a to konkrétně absence soudně přezkoumatelného správního rozhodnutí, protože v řízení vedeném podle § 5 občanského zákoníku není rozhodováno o hmotných právech a povinnostech účastníků řízení. Rozhodnutí v takovémto řízení tedy není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., a přezkumu správního soudu proto nepodléhá. Krajský soud se dále odvolal na § 70 písm. b) s. ř. s., které vylučuje přezkoumání úkonů správního orgánu předběžné povahy. Usnesení pak odmítl s poukazem k ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Žalobce (stěžovatel) brojil proti usnesení krajského soudu kasační stížností. Stěžovatel tvrdil, že rozhodnutí vydané v řízení podle § 5 občanského zákoníku je rozhodnutím, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti.
Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu zrušil a sám žalobu odmítl.
Z odůvodnění:
Nejvyšší správní soud se na prvním místě zabýval charakterem správního řízení vedoucího k ochraně pokojného stavu, tedy podstatou právní úpravy podle § 5 občanského zákoníku. Jeho cílem je poskytnutí ochrany především občanským právům a svobodám, tedy ryze soukromým zájmům fyzických a právnických osob, což implikuje použití takových prostředků ochrany, které jsou typické pro soukromoprávní vztahy. K tomuto závěru lze dospět zejména systematickým výkladem citovaného zákonného ustanovení, umístěného v rámci občanského zákoníku, tj. jedné ze základních norem soukromého práva (srov. § 1 občanského zákoníku). Ostatně i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 142/98 (Sb. ÚS, svazek č. 11, nález č. 65, str. 131) dospěl k závěru, že rozhodování dle § 5 občanského zákoníku je příkladem svěření pravomoci správním orgánům rozhodovat ve věcech občanskoprávních. Tento nález byl relativizován stanoviskem pléna Ústavního soudu ze dne 13. 5. 2003, sp. zn. Pl. ÚS-st.…
