dnes je 20.5.2024

Input:

č. 929/2006 Sb. NSS, Řízení před soudem: rozhodný právní stav; nicotnost

č. 929/2006 Sb. NSS
Řízení před soudem: rozhodný právní stav; nicotnost
k § 75 odst. 1, § 76 odst. 3 a § 103 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního
k § 14 zákona ČNR č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění zákona č. 320/2002 Sb. a před touto novelou
k § 8 a § 152 odst. 1 zákona ČNR č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 313/2002 Sb. a před touto novelou
Soud, který vysloví nicotnost rozhodnutí na základě ustanovení právního předpisu, jehož účinnost byla v době vydání napadeného rozhodnutí odložena, se dopouští nesprávného posouzení právní otázky [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], neboť užije ustanovení právního předpisu, jehož na věc není možno užít (§ 75 odst. 2 s. ř. s.).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2004, čj. 6 As 40/2003-71)
Věc: Van D. proti Magistrátu města Plzně o místní poplatek za užívání veřejného prostranství, o kasační stížnosti žalovaného.

Úřad městského obvodu Plzeň 4 vydal dne 6. 10. 2000 platební výměr, kterým vyměřil žalobci poplatek za užívání veřejného prostranství v době od 3. 4. 2000 do 29. 9. 2000 ve výši 12 600 Kč. Žalobce se odvolal; úřad městského obvodu autoremedurou vydal nový platební výměr na částku 5800 Kč. Žalobce se znovu odvolal; v odvolacím řízení Magistrát města Plzně (žalovaný, stěžovatel) jeho odvolání zamítl 8. 8. 2001.
Dále Úřad městského obvodu Plzeň 4 vydal dne 15. 10. 2001 platební výměr, kterým vyměřil žalobci za užívání téhož veřejného prostranství za jiné období (od 2. 10. 2000 do 22. 12. 2000) poplatek ve výši 6000 Kč. Odvolání proti tomuto rozhodnutí magistrát 2. 11. 2001 rovněž zamítl.
Proti oběma zamítavým rozhodnutím podal žalobce ještě za stavu účinného do dne 31. 12. 2002 žalobu, o níž po účinnosti soudního řádu správního, tj. po dni 1. 1. 2003, rozhodoval Krajský soud v Plzni. Ten žádné z žalobcových námitek obsažených v žalobě nepřisvědčil, avšak ohledně obou napadených rozhodnutí a rozhodnutí vydaných v I. stupni řízení vyslovil jejich nicotnost. Svůj závěr opřel o § 14 zákona o místních poplatcích za použití obecného interpretačního pravidla obsaženého v § 8 zákona o obcích, z nichž dovodil, že správa místních poplatků v době vydání napadených rozhodnutí patřila do oblasti samostatné působnosti obce, odlišně od právního stavu účinného od 1. 1. 2003, kdy jde o výkon přenesené působnosti. Podle Krajského soudu v Plzni nešlo o pouhou vadu v označení písemností, ale o vadu natolik závažného charakteru, že způsobila nulitu těchto rozhodnutí.
Žalovaný správní orgán (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost; Nejvyšší správní soud jí vyhověl, rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatnil kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a tvrdil nezákonnost napadeného rozsudku z důvodu nesprávného posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Krajský soud v Plzni dovozoval to, že Úřad městského obvodu Plzeň 4 a Magistrát města Plzně rozhodovaly v rámci přenesené působnosti (zatímco měly rozhodovat v rámci samostatné působnosti obce), z § 14 zákona ČNR č. 565/1990 Sb., o místních
Nahrávám...
Nahrávám...