dnes je 20.5.2024

Input:

č. 969/2006 Sb. NSS, Správní trestání: povinnost podrobit se očkování

č. 969/2006 Sb. NSS
Správní trestání: povinnost podrobit se očkování
k § 46 odst. 1 a 4 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 274/2003 Sb.*)
k § 29 odst. 1 písm. f) zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění zákonů č. 258/2000 Sb. a č. 164/2001 Sb.
k Úmluvě o lidských právech a biomedicíně (uveřejněna pod č. 96/2001 Sb. m. s.)
Povinnost fyzické osoby podrobit se stanovenému druhu pravidelného očkování v souladu s vyhláškou č. 439/2000 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, a odpovědnost zákonného zástupce za splnění této povinnosti u osoby, která nedovršila patnáctý rok věku (§ 46 odst. 1 a 4 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví), není v rozporu s Úmluvou o lidských právech a biomedicíně (uveřejněná pod č. 96/2001 Sb. m. s.), kterou je Česká republika vázána (čl. 10 Ústavy).
Úmluva o lidských právech a biomedicíně sice stanoví, že výkon práv a ochranných ustanovení v ní uvedených nelze nijak omezit (např. uvádí možnost provést jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví pouze za podmínky, že k němu dotčená osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas), ale připouští výjimku, pokud je stanovena zákonem a je nezbytná v demokratické společnosti v zájmu, mimo jiné, ochrany veřejného zdraví nebo ochrany práv a svobod jiných.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2006, čj. 5 As 17/2005-66)
Věc: Pavel V. proti Ministerstvu zdravotnictví o uložení pokuty za přestupek na úseku zdravotnictví, o kasační stížnosti žalobce.

Krajská hygienická stanice Středočeského kraje se sídlem v Praze uložila žalobci rozhodnutím ze dne 18. 12. 2003 pokutu za přestupek na úseku zdravotnictví, kterého se dopustil tím, že se ve stanoveném termínu nedostavil do zdravotnického zařízení se svojí nezletilou dcerou Kristinou V. a nezletilým synem Michaelem V. k pravidelnému očkování proti přenosné dětské obrně a virové hepatitidě B. Z nedbalosti tak nesplnil povinnost stanovenou v § 46 odst. 1 a 4 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve spojení s § 4 odst. 3, § 5 odst. 2 a § 7 odst. 3 vyhlášky č. 439/2000 Sb., o očkování proti infekčním nemocem (dále též „vyhláška“). Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl.
Žalobce napadl toto rozhodnutí žalobou, kterou Městský soud v Praze rovněž zamítl.
Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Cituje v ní čl. 15 odst. 1 a čl. 16 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), čl. 5 a 6 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně (dále též „Úmluva“), čl. 10 Ústavy a dochází k závěru, že Úmluva o lidských právech a biomedicíně má přednost před zákonem o ochraně veřejného zdraví. Pokud tedy podle čl. 5 Úmluvy je možné jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví provést pouze za podmínky, že k němu dotčená osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas, a pokud Úmluva má přednost před zákonem, lze předmětné očkování provést pouze se souhlasem dotčených osob, tj. Kristiny a Michaela V, dětí stěžovatele. Protože v rozhodné době byly obě děti nezletilé, uplatní se ustanovení čl. 6 odst. 2 Úmluvy, podle kterého
Nahrávám...
Nahrávám...