dnes je 28.11.2022

Input:

č. 976/2006 Sb. NSS; Řízení před soudem: přezkoumání exekuční výzvy vydané v daňovém řízení

č. 976/2006 Sb. NSS
Řízení před soudem: přezkoumání exekuční výzvy vydané v daňovém řízení
k § 73 odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)
k § 65 a § 110 soudního řádu správního
Exekuční výzva (§ 73 odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) není rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., ale úkonem, jímž se upravuje vedení řízení. Žalobu proti takové exekuční výzvě proto správní soud odmítne jako nepřípustnou [§ 46 odst. 1 písm. d), § 70 písm. a) a c) s. ř. s.]. Na tom nic nemění, uplatnil-li žalobce v žalobě proti exekuční výzvě materiální důvody proti dřívějšímu pravomocnému rozhodnutí v daňové věci samotné; takovými důvody se soud již zabývat nemůže.
Zabýval-li se však krajský soud přesto takovou žalobou meritorně a zamítl ji, zruší v řízení o kasační stížnosti takový rozsudek Nejvyšší správní soud a sám podanou žalobu odmítne (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 11. 2004, čj. 1 Afs 22/2004-72)
Prejudikatura: č. 187/2004 Sb. NSS.
Věc: Jiří J. proti Finančnímu ředitelství v Plzni o odvod ze zisku, o kasační stížnosti žalobce.

Žalobce v minulosti (9. 10. 1995) napadl žalobou rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 8. 1995, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti platebnímu výměru č. 116/92 ze dne 22. 5. 1992. Tehdy byl žalobci doměřen odvod ze zisku ve výši 1 758 800 Kč a penále ve výši 175 890 Kč. V žalobě žalobce nenamítal, že by sám nebyl daňovým subjektem: uváděl pouze důvody meritorního charakteru, týkající se uplatnění nákladů na rekonstrukci objektů. O žalobě tehdy rozhodl Krajský soud v Plzni tak, že ji zamítl. Rozsudek týkající se výše daňové povinnosti nabyl právní moci 9. 7. 1997.
Ve věci nyní přezkoumávané se žalobce žalobou u Krajského soudu v Plzni domáhal zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni z 22. 11. 1999, které rozhodovalo o odvolání proti exekuční výzvě a zamítlo jej. Krajský soud žalobu věcně zamítl s tím, že výzva vydaná podle § 73 odst. 1 daňového řádu má povahu rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. a je úkonem správního orgánu, jímž se daňovému subjektu určuje povinnost k úhradě splatného daňového nedoplatku v náhradní stanovené lhůtě. Argumentoval tím, že tato výzva ve vztahu ke konkrétnímu daňovému nedoplatku závazně zakládá daňovému dlužníkovi povinnost zaplatit ve stanovené lhůtě daňový nedoplatek a s nesplněním této povinnosti spojuje přímý následek, jímž je bez dalšího vymáhání nedoplatku. Krajský soud uvedl, že výzva podle § 73 odst. 1 d. ř. není rozhodnutím předběžné povahy ve smyslu § 70 písm. b) s. ř. s., neboť z tohoto rozhodnutí nevychází další následné rozhodnutí povahy konečné, které by zasáhlo do práv a povinností dotčeného subjektu. Není ani úkonem, jímž se upravuje vedení řízení před správním orgánem ve smyslu § 70 písm. c) s. ř. s. Tím soud vyloučil veškeré kompetenční výluky, které by mohly ze soudního přezkoumání tento typ rozhodnutí vyloučit; proto o žalobě rozhodl věcně.
Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce kasační stížnost; Nejvyšší správní soud v řízení o ní rozsudek krajského soudu zrušil a sám rozhodl tak, že žaloba
Nahrávám...
Nahrávám...