dnes je 30.11.2022

Input:

č. 977/2006 Sb. NSS; Azyl: aplikace předpisu komunitárního práva

č. 977/2006 Sb. NSS
Azyl: aplikace předpisu komunitárního práva
k Protokolu o poskytování azylu státním příslušníkům členských států Evropské unie, vyhlášenému pod č. 44/2004 Sb. m. s.
k § 16 odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění před novelou provedenou zákonem č. 57/2005 Sb.
Protokol o poskytování azylu státním příslušníkům členských států Evropské unie (vyhlášený pod č. 44/2004 Sb. m. s.) je přímo účinným hmotněprávním předpisem komunitárního práva, jenž má aplikační přednost před právem vnitrostátním. Povinností správního orgánu je aplikovat Protokol za užití s ním konformní vnitrostátní procesní normy, kterou bylo v době před účinností zákona č. 57/2005 Sb. ustanovení § 16 odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2006, čj. 3 Azs 259/2005-42)
Věc: Dorota B. a spol. (Slovenská republika) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalovaného.

Žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 10. 2004 odmítl žádost žalobců o azyl jako nepřípustnou s poukazem na Protokol o poskytování azylu státním příslušníkům členských států Evropské unie (dále jen „Protokol“); podle tohoto protokolu se se zřetelem na úroveň ochrany základních práv a svobod v členských státech Evropské unie považují členské státy navzájem za bezpečné země původu, a to pro veškeré právní a praktické účely spojené se záležitostmi azylu.
Žalobci napadli rozhodnutí žalovaného u Krajského soudu v Ostravě, který rozhodnutí žalovaného zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. Dospěl totiž k závěru, že Protokol ani jiný pramen komunitárního práva neupravují procesní postup orgánu členského státu při rozhodování o žádosti o udělení azylu příslušníka jiného členského státu, a je tedy nutné v tomto směru vycházet z příslušných vnitrostátních právních předpisů. V projednávané věci takovým předpisem je zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, který jako možné způsoby rozhodnutí o žádosti o azyl upravuje udělení azylu, neudělení azylu, zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné a zastavení řízení. Je-li žadatel o azyl občanem členského státu, který se považuje za bezpečnou zemi původu, nelze odmítnout žádost jako nepřípustnou. Uvedenou situaci totiž řeší § 16 odst. 1 písm. e) zákona o azylu, které předpokládá zamítnutí takové žádosti jako zjevně nedůvodné, resp. neudělení azylu při nesplnění podmínek § 16 odst. 2 a 3 tohoto zákona.
Žalovaný (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností a tvrdil, že § 16 odst. 1 písm. e) zákona o azylu je určen pro případy žádostí o azyl žadatelů ze zemí mimo Evropskou unii, nikoli státních příslušníků členských zemí. Důvodně proto v daném případě užil normu komunitárního práva. Na podporu svého názoru pak poukázal na nové ustanovení § 10a zákona o azylu, které bylo doplněno zákonem č. 57/2005 Sb. a kterým se do tohoto zákona vložil právní institut nepřípustnosti žádosti o azyl, byla-li podána občanem Evropské unie, který nesplňuje podmínky stanovené právem Evropských společenství, resp. Protokolem. Rovněž stěžovatel odkázal na rozsudek
Nahrávám...
Nahrávám...