Bohatství

Derviš, který všechen svůj majetek nosil sebou, nalezl diamant, že snad na světě nemohl být většího. Byl velký jak oko velblouda. Uložil jej do vaku, který si dal pod hlavu, aby sledoval pouštní noční nebe plné hvězd. To noční nebe se za chvíli do něj vpilo a noc vstoupila i do jeho mysli. Zdál se mu sen o zahradě.

Nad ránem s ním začal cloumat cizí muž. Naléhavě chtěl po něm ten diamant. Derviš pokýval a řekl, že asi musel být nešťastný, když jej ztratil. Vesničan však pravil, že měl sen, že bude boháčem, který má tolik majetku, že ani tři karavany by nestačily na jeho naložení. Jen musí nalézt derviše, který má ve vaku veliký diamant, který vypadá jak oko velblouda v noci.

Derviš sáhl do vaku, dal mu ten diamant a zabral se, aby ještě dospal svůj sen, v jehož zahradě rozmlouval s bratrem, kterého nikdy neměl. Avšak vesničan na druhý den nemohl usnout. Jen se převaloval a nemohl se zabrat. Pronásledovaly ho myšlenky, které měly v sobě strach a vyděšené oči: „Jen aby..., co když..., proč zrovna já.“

Ráno se vydal hledat derviše. Když jej našel, vyhrkl na něj: „Chci od tebe jiné bohatství. To které Ti umožňuje dát někomu veliký diamant s tak pokojným srdcem.“

(Zpracováno dle Anthonyho de Mello, 1997, str 132)

Neumíme být bohatými, protože se stáváme závislými na vnějších příznacích bohatství. Opravdové bohatství, ať již…