dnes je 29.3.2024

Input:

č. 730/2005 Sb. NSS; Azyl: doručování písemností uložením v pobytovém středisku

č. 730/2005 Sb. NSS
Azyl: doručování písemností uložením v pobytovém středisku
k § 24 odst. 2 a 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb.
Podmínky doručení předvolání k pohovoru v pobytovém středisku uložením podle § 24 odst. 2 a 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, jsou splněny, jestliže žadatel o azyl opustil pobytové středisko, aniž v souladu s § 82 odst. 2 tohoto zákona oznámil ministerstvu písemně v příslušné lhůtě opuštění střediska včetně uvedení adresy, kde se bude nadále zdržovat, a délky pobytu mimo pobytové středisko.
Představa žadatele o azyl, že ministerstvo mělo bez dalšího předpokládat, že v době neoznámeného opuštění pobytového střediska se bude zdržovat na adrese, kterou uvedl při předcházejícím oznámení o dlouhodobém opuštění pobytového střediska, a že tedy jeho adresa v době neoznámeného opuštění pobytového střediska byla známa, není opodstatněná.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2004, čj. 5 Azs 16/2004-53)
Prejudikatura: srov. č. 80/2004-11. a č. 682/2005 Sb. NSS.
Věc: Sejad M. (Svazová republika Jugoslávie) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobce.

Ministerstvo vnitra žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 29. 7. 2002 zastavilo řízení o udělení azylu podle § 25 písm. d) zákona o azylu.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 7. 2003 žalobu proti rozhodnutí ministerstva zamítl. Krajský soud dospěl v souladu s žalovaným k závěru, že žalobce se bez vážného důvodu opakovaně nedostavil k pohovoru, k němuž byl předvolán na den 15. 7. 2002 a poté na den 26. 7. 2002. Obě předvolání k pohovoru mu byla doručena postupem stanoveným v § 24 odst. 2 zákona o azylu, protože žalobce se v místě, kde byl hlášen k pobytu, tedy v azylovém zařízení - Pobytovém středisku J. - nezdržoval, neboť toto zařízení 3. 7. 2002 svévolně opustil a vrátil se do něho až dne 5. 8. 2002. O žádosti žalobce jako žadatele o udělení azylu nemohl správní orgán ve věci rozhodnout. Krajský soud neshledal na straně žalovaného pochybení, pokud řízení o udělení azylu podle § 25 písm. d) zákona o azylu zastavil. Navíc krajský soud poznamenal, že ze sdělení Správy uprchlického zařízení Ministerstva vnitra, azylového zařízení, Pobytového střediska B., ze dne 15. 10. 2002, které je rovněž součástí správního spisu, vyplývá, že žalobce byl v roce 2002 na dlouhodobých propustkách ve dnech 23. 5. až 23.6., 6. 8. až 6. 9., 6. 9. až 5. 10. a 8. 10. až 8. 11., nikoliv tedy v měsíci červenci, kdy byl předvolán k pohovorům.
Proti rozsudku krajského soudu brojil žalobce kasační stížností, v níž uvedl, že je sice pravda, že zákon o azylu stanovuje povinnost dostavit se k pohovoru, avšak krajský soud se nedostatečně zabýval důvody, proč se žalobce k pohovoru nedostavil. Rozhodnutí v neprospěch žalobce jako žadatele o azyl nelze založit jen na tom, že jednal v rozporu s předpisy a neoznámil svůj odchod z azylového zařízení. Žalobce svůj první odchod nahlásil při svých dlouhodobých propustkách ve dnech 23. 5. až 23. 6. 2002 i s adresou svého přechodného pobytu a počítal s tím, že nemusí opakovaně uvádět
Nahrávám...
Nahrávám...