č. 906/2006 Sb. NSS; Řízení před soudem: žalobní legitimace neúspěšného žadatele o udělení státního občanství; přezkum správního uvážení
č. 906/2006 Sb. NSS
Řízení před soudem: žalobní legitimace neúspěšného žadatele o udělení státního občanství; přezkum správního uvážení
k § 65 odst. 1 soudního řádu správního
I. Ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s. nelze interpretovat doslovným jazykovým výkladem, ale podle jeho smyslu a účelu tak, že žalobní legitimace je dána pro všechny případy, kdy se úkon správního orgánu, vztahující se ke konkrétní věci a konkrétním adresátům, dotýká právní sféry žalobce.
II. Žadatel o udělení státního občanství České republiky je legitimován k žalobě proti rozhodnutí, jímž mu státní občanství nebylo uděleno, tvrdili, že v řízení o jeho žádosti byla porušena jeho práva účastníka správního řízení.
III. Žalobní legitimace neúspěšného žadatele o udělení státního občanství se zakládá na § 65 odst. 1 s. ř. s., a nikoliv na odstavci druhém téhož ustanovení.
IV. Absolutní či neomezené správní uvážení v moderním právním státě neexistuje. Každé správní uvážení má své meze, vyplývající v prvé řadě z ústavních principů zákazu libovůle, principu rovnosti, zákazu diskriminace, příkazu zachovávat lidskou důstojnost, principu proporcionality atd. Dodržení těchto mezí podléhá soudnímu přezkumu.
(Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2005, čj. 6 A 25/2002-42)
Prejudikatura: opačně Soudní judikatura ve věcech správních č. 839/2001.
Věc: Hossam N. proti Ministerstvu vnitra o udělení státního občanství.
Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 1. 8. 2001 nevyhovělo žalobcově žádosti o udělení státního občanství České republiky. Také rozklad, který žalobce proti tomuto rozhodnutí podal, ministr vnitra rozhodnutím ze dne 14. 12. 2001 zamítl.
Žalobce se domáhal žalobou zrušení posléze uvedeného rozhodnutí. Namítl, že řízení o jeho žádosti bylo přerušeno na dobu 18 měsíců s odůvodněním, že žadatel nesplňuje podmínku pozbytí dosavadního státního občanství [Státu Palestina, § 7 odst. 1 písm. b) zákona ČNR č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, v textu též jen „zákon“]. Rozhodnutí ale obsahovalo doložku o tom, že pokud žadatel v době přerušeného řízení předloží doklad o tom, že toto občanství pozbyl, bude mu občanství České republiky uděleno. Žalobce s tímto cílem předložil doklad (získaný v zahraničí) o tom, že palestinské zákony umožňují, aby nabyl české státní občanství, nicméně za podmínky, že zůstane i nadále palestinským občanem. Žádost však žalovaný zamítl.
Žalobce proto po vydání rozhodnutí I. stupně navštívil velvyslanectví Státu Palestina v Praze a před rozhodnutím o rozkladu předložil nový doklad z 21. 8. 2001 o tom, že státním občanem Palestiny není a že jej lze považovat za osobu bez státního občanství. Žalovaný však v řízení o rozkladu žalobci nevyhověl a rozklad zamítl s tím, že žalobce sice je osobou bez státního občanství, a splňuje tedy podmínku § 7 odst. 1 písm. b) zákona, nicméně po dobu, kdy má v České republice povolen trvalý pobyt, se tu převážně nezdržuje [§ 7 odst. 1 písm. a) zákona].
Žalobce na jedné straně nahlíží, že na udělení státního občanství není právní nárok, na druhé straně poukazuje na to,…
