dnes je 22.5.2024

Input:

Člověk v prostoru

1.4.2006, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 5 minut

Čtvrthodinová cesta do práce přeplněným dopravním prostředkem nás stojí více energie než následujících osm hodin práce. Nevěříte?

Lidský prostor není stejnorodý, ale má velmi různé pocitové zabarvení. Šíří se kolem našich těl jako kruhy na vodě. Odborně se těm kruhům říká zóny a v každé zóně se něco jiného děje. Ta část psychologie, kterou zajímá chování v prostoru, se jmenuje proxemika, z latinského slova proximitas, blízkost. Dnes se budeme zabývat takzvanou zónou intimní, ale mnohem vžitější je hantýrkové slovo bublina. Všichni si v sobě neseme polovědomý pocit, že určitá část prostoru, která obklopuje naše tělo, ještě patří nám. Představme si ji jako různě veliké, tvarově nepravidelné vejce, které nás obepíná, kamkoli se pohneme. Do bubliny nám nikdo nesmí bez našeho dovolení vstoupit, jinak se tělo začne bouřit, stoupá nám krevní tlak, svaly se napínají, vysychá nám v ústech, začínáme se lehce potit, prostě v těle se probouzí pravěké zvíře, které očekává boj.

Vedeme-li dialog vsedě za obrovským šéfovským stolem, je skoro nemožné navázat vztah s druhým.

Logicky můžete namítnout: „A co přeplněné dopravní prostředky? Co plné obchodní domy? Tam přece neplatí žádné naše bubliny!“ Je to pravda, ale také je to velmi vyčerpávající situace. Odborníci na náš výkon tvrdí, že pro mnoho z nás představuje čtvrthodinová cesta do práce nacpaným metrem větší výdej energie než osmihodinový pracovní proces, který přijde pak. V tom spočívá i velké nebezpečí. Všichni víme, jak snadné je zmanipulovat dav. Účastníci demonstrací, sportovní nebo hudební fanoušci, ale i lidé v plném metru reagují primitivněji a živočišněji než jindy, protože na narušení bublin odpovídají prastaré části mozku, odpovědné za naši sebezáchovu.

Základní pravidla jsou: s blízkostí roste význam a s blízkostí roste emoce. Informace, kterou jsme dostali zblízka (někdo k nám promluvil v bublině), se nám zdá důležitější než jiná a tvoří hlubší paměťovou stopu. To, co se děje blízko, vnímáme mnohem citověji než to, co je za devatero horami. Jen si uvědomme, že takhle s námi od počátku manipuluje film. To, co nám má připadat zvláště významné a emotivní, je nám sděleno ve velkém detailu - film vytvoří iluzi intimní blízkosti. Ale i jiní manipulátoři to znají. Například při té části sdělení, kterou na nás chtějí nejvíc zapůsobit, se k nám nakloní a vzbudí tak dojem, že právě teď nám řekli něco velmi důležitého.

Do bubliny si dobrovolně pouštíme jen své nejbližší. Už ta slova „blízký člověk, bližní, sblížili jsme se“ svědčí o tom, že citová blízkost znamená také ochotu sdílet s druhými stejný prostor, dokonce i ten nejintimnější vlastní prostůrek. Ale pozor! Slovo blízkost není jenom tak milé a neškodné, jak by se mohlo zdát! Blízkost je riskantní. Z latiny pocházející slovo agrese se odvozuje od ad gresso, přibližuji se. Však chytrá čeština to zná taky: čím je nám kdo blíž, tím víc nám může ublížit.

K velkým neverbálním uměním patří umění respektovat bubliny. Každý z nás ji má jinak velkou. Nelze

Nahrávám...
Nahrávám...