dnes je 21.10.2020

Input:

Daňový režim při poskytnutí služebního automobilu k soukromým účelům na základě smlouvy o svěření služebního vozidla do osobní péče

22.9.2020, , Zdroj: Verlag Dashöfer

10.294
Daňový režim při poskytnutí služebního automobilu k soukromým účelům na základě smlouvy o svěření služebního vozidla do osobní péče

Ing. Martin Děrgel

Dotaz

Některým našim zaměstnancům poskytujeme firemní vozidlo na základě smlouvy o svěření služebního vozidla do osobní péče. Každé auto má takto svěřené pouze jeden zaměstnanec. V této smlouvě je uvedeno, že je možné používat vozidlo pro soukromé účely pouze na základě žádosti (i ústní), kterou musí schválit (i ústně) statutární orgán. V případě zapůjčení pro soukromé účely si zaměstnanec hradí pohonné hmoty na základě spotřeby uvedeného v technickém průkazu a ujetých km uvedených v knize jízd a dále platí půjčovné, které je stanoveno na základě ceny vozidla - ročních odpisů a dalších nákladů (pojištění, servisní prohlídky) vypočteno na den. Zaměstnanec platí za každý den půjčení takto stanovenou cenu, resp. zaměstnanec platí určitou část z této částky a zbylá část je „placena“ ze sociálního fondu společnosti. Nedochází k tomu, že by bylo zaměstnanci dodaněno 1 % z pořizovací ceny. Je tento postup správný z hlediska daně z příjmů jak na straně zaměstnance, tak i zaměstnavatele?

Dále se chci zeptat, zda by byl nějaký problém, pokud by zaměstnavatel uzavřel smlouvu uvedenou výše se dvěma zaměstnanci. Tudíž by měli sdílený automobil a oba by měli možnost půjčit si vozidlo pro soukromé účely dle výše stanovených podmínek.

Právní předpisy

Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů

  • § 6 odst. 3 ZDP

  • § 6 odst. 6 ZDP

Odpověď

Úvodem upozorním na třetí dílčí téma, na které se tazatel neptal. Jde o to, že soustavné půjčování movitých věcí (např. automobilů) za účelem dosažení zisku – byť pouze vlastním zaměstnancům, případně vždy jen jednomu - může být posuzováno jako živnost. A to volná ohlašovací, obor činnosti 59 „Pronájem a půjčování věcí movitých”. Podmínka „zisku” je přitom, pokud je mi známo většinou vykládána jako „příjem”, proto doporučuji raději konzultovat s živnostenským úřadem případnou potřebu živnostenského oprávnění.

A nyní již k jednotlivým otázkám.

Ad 1)

Z uváděného popisu firemního systému umožňujícího zaměstnancům využívat vozidla zaměstnavatele je zřejmá snaha vyhnout se nemilému přidaňování majetkového prospěchu tohoto benefitu u zaměstnanců. Je třeba si uvědomit smysl, účel a důvod zdanění majetkového prospěchu zaměstnanců – nahlíženo zcela obecně. V zásadě jde o to, že předmětem zdanění je každá reálná majetková výhoda plynoucí zaměstnanci z titulu jeho zaměstnání – ať už má konkrétně charakter příjmu (peněžního či nepeněžního) anebo úspory na výdajích.

Sám tazatel uvádí, že zaměstnanec nehradí celou výši obvyklého půjčovného za auto, protože část této ceny (závazku, resp. dluhu) za něj jakoby platí zaměstnavatel tím, že jí kryje na vrub sociálního fondu. Tato reálná úspora na jinak obvyklých výdajích zaměstnance za využití auta proto představuje příjem ze závislé činnosti, pro jehož osvobození (či vyjmutí z předmětu daně z příjmů) zřejmě nenajdeme právní oporu v zákoně o daních z příjmů.

Podle § 6 odst. 3 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ZDP”) se příjmem ze závislé činnosti alias ze zaměstnání – zdanitelným i zpojistitelným - rozumí rovněž částka, o kterou je úhrada zaměstnance zaměstnavateli za poskytnuté plnění (kromě objektu bydlení) nižší, než je cena:

  1. určená podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění pozdějších předpisů. (zjednodušeně „cena obvyklá” věcně, místně a časově) nebo cena, kterou zaměstnavatel běžně účtuje jiným osobám,
  2. stanovená speciálně podle § 6 odst. 6 ZDP v případě poskytnutí motorového vozidla zaměstnanci k používání pro služební i soukromé účely.

U obou variant – a) versus b) – přitom platí, že pokud nejde o bezúplatné plnění, ale zaměstnanec za využití vozidla zaměstnavateli něco platí (dohodnutou částku), pak bude o to pochopitelně nižší jeho zdanitelný majetkový prospěch z titulu tedy již méně výhodného benefitu.

Uvedu konkrétní příklad. Zaměstnavatel má půjčovnu aut nebo si zjistil ceny místní půjčovny, přičemž „obvyklou cenou” za zapůjčení stejného vozu na 1 den je 500 Kč, přičemž palivo si hradí zaměstnanec sám, případně musí vůz vrátit se stejným stavem pohonných hmot v nádrži. Vlastní zaměstnance dotyčná firma zvýhodňuje tím, že od nich požaduje za uvedené zapůjčení auta jen 200 Kč denně. Tím pádem jim