Dohoda o kratší pracovní době

Zaměstnavatel .............. (uvést jeho přesné označení, sídlo, IČO), zastoupený .................

a

zaměstnanec ............. (jméno a příjmení), narozen dne ....... číslo OP ......... trvale bytem .........

(dále jen “zaměstnavatel“ a “zaměstnanec“)

uzavírají tuto dohodu o kratší pracovní době.

1. Podle pracovní smlouvy uzavřené dne ..... zaměstnanec pracuje u zaměstnavatele v pracovním poměru jako ........... (uvést druh práce).

2. Zaměstnanec se zaměstnavatelem na základě žádosti zaměstnance sjednávají kratší pracovní dobu, a to v délce .. (uvést konkrétní délku) týdně. Pracovní doba bude rozvržena ...... (uvést konkrétní rozvržení).

3. Kratší pracovní doba se sjednává od ... (uvést konkrétní datum), případně do .. (uvést konkrétní datum).

4. Zaměstnanci přísluší mzda (nebo plat) odpovídající délce sjednané kratší pracovní doby.

5. V ostatním se sjednaný pracovní poměr nemění.

6. Tato dohoda byla sepsána ve dvou vyhotoveních, z nichž jedno převzal zaměstnavatel a jedno zaměstnanec.

V ............... dne .......................

............................................ .......................................

podpis zaměstnance razítko zaměstnavatele a podpis

jeho oprávněného zástupce

Právní úprava:

Zákon č.262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění

• § 4 ZP

• § 4a odst. 1 a 2 ZP

• § 78 odst. 1 písm. i) ZP

• § 79 ZP

• § 79a ZP

• § 80 ZP

• § 83 až § 92 ZP

• § 241 odst. 2 ZP

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

• § 1 odst. 2 NOZ

• § 1724 až § 1766 NOZ

Komentář:

Zaměstnavatel může se zaměstnancem sjednat kratší pracovní dobu, než jak je její délka stanovena v § 79 a § 79a ZP jako nejvýše přípustná. Zákoník práce upravuje možnost sjednání kratší pracovní doby v § 80 ZP. Možnost postupovat odchylně při úpravě pracovní doby plyne také z obecné zásady uvedené v § 1 odst. 2 NOZ. Podle tohoto ustanovení platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona. Zakázaná jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Úprava občanského zákoníku ohledně možnosti odchylné úpravy se na základě § 4 ZP použije i pro pracovněprávní vztahy. Při sjednání odchylné úpravy práv a povinností v pracovněprávních vztazích je však nutné dodržet zásady upravené v § 4a ZP. Odchylná úprava práv a povinností v pracovněprávních vztazích nesmí být nižší nebo vyšší, než je právo nebo povinnost, které stanoví zákoník práce nebo kolektivní smlouva jako nejméně nebo nejvýše přípustné. K odchylné úpravě v pracovněprávních vztazích může dojít smlouvou, jakož i vnitřním předpisem. K úpravě povinností zaměstnance však může dojít jen smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Při sjednání kratší pracovní doby se jedná současně i o úpravu povinností zaměstnance, a proto k dohodě může dojít výhradně individuální smlouvou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Dohodu o kratší pracovní době nelze sjednat v kolektivní smlouvě pro více zaměstnanců.

Zákoník práce zakazuje zaměstnavateli přidělovat zaměstnanci práci ve vyšším rozsahu než je maximálně připuštěný týdenní rozsah pracovní doby podle jednotlivých pracovních režimů nebo podle osoby zaměstnance (u zaměstnance mladistvého do 18 let věku). Nezakazuje však, aby délka týdenní pracovní doby byla sjednána v kratším rozsahu bez jakéhokoliv bližšího vymezení podmínek či omezení rozsahem.

Sjednat kratší pracovní dobu je možné při vzniku pracovního poměru v pracovní smlouvě, je ale možné dohodu sjednat kdykoliv při trvání pracovního poměru, a to buď změnou pracovní smlouvy anebo mimo pracovní smlouvu podle přiloženého vzoru. Zaměstnanec nemá právo na sjednání kratší pracovní doby a ani zaměstnavatel ji bez dohody se zaměstnancem nemůže jednostranně zavést. Při sjednání kratší pracovní doby a při jejím rozvržení musí zaměstnavatel dodržet zásady upravené v § 83 až 92 ZP. Podle ustanovení § 83 ZP ani při jiné úpravě pracovní doby, mezi které patří i sjednání kratší pracovní doby, nesmí délka jednotlivé směny přesáhnout 12 hodin. Zaměstnavatel i při kratší pracovní době musí dodržet zásadu o povinném minimálním rozsahu poskytovaného nepřetržitého denního odpočinku alespoň v rozsahu 11 hodin a zaměstnanci musí poskytovat nepřetržitý odpočinek v týdnu v trvání alespoň 24 hodin spolu s nepřetržitým denním odpočinkem v trvání alespoň 11 hodin. Zaměstnanci musí povinně poskytovat i přestávky na jídlo a oddech podle § 88 ZP nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce a u mladistvých zaměstnanců po 4,5 hodinách nepřetržité práce v minimálním rozsahu 30 minut. Při sjednání kratší pracovní doby je současně možné dohodnout i jiné rozvržení pracovní doby, tzn. jiné konce a počátky pracovních směn nebo jejich jiné rozvržení oproti obecné úpravě rozvržení pracovní doby u zaměstnavatele.

Ujednání o kratší pracovní době je možné mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem kdykoliv v budoucnu dohodou změnit. Kratší pracovní dobu je možné sjednat i po předem vymezenou dobu. Je-li sjednána kratší pracovní doba, přísluší zaměstnanci podle ustanovení § 80 ZP mzda nebo plat, odpovídající kratší pracovní době.

Sjednání smlouvy upravují § 1724 až 1766 NOZ. Smlouvou projevují…