Improvizovat v základním překladu znamená "reagovat bez přípravy“, a s tím je chybně spojena obava z rizika nekvalitního výkonu, vyšší chybovosti nebo panika, že člověk nebude vědět, co v dané situaci dělat. A do toho se, přiznejme si, neradi pouštíme. Improvizace není ale jen o rychlé a pohotové reakci, má mnohem širší využití, a to jak v práci, tak v životě.
Kdo z nás nikdy neimprovizoval? Když něco nečekáme, nevíme nebo si nemůžeme vzpomenout, improvizujeme. Improvizace je ale většinou spojována spíše s uměním, v prvé řadě s divadlem. Možná Vás proto překvapí, že se zhruba od 90. let v cizině organizují kurzy improvizace nejen pro divadelní branži, ale také pro pracovní a běžný život. V posledních letech se tento improvizační boom i u nás.
Ale nejprve pojďme ke kořenům, k těm divadelním. Za otce divadelní improvizace je považován britský dramatik Keith Johnstone. Divadlo je podle něj o sdílení a improvizace je tak nejčistší formou, jak si tu živou zkušenost užít. Je to o momentech, které se nedají už nikdy ve stejné podobě zopakovat. Děsí Vás to? Nemusí, podle Keitha Johnstona je improvizace naopak velmi bezpečný přístav. Pokud ji totiž děláte dobře, nasloucháte si na jevišti, jste empatičtí vůči sobě i divákům, umožní Vám tu nejlepší možnou reakci.
Kde tedy improvizace přesahuje divadelní prkna směrem k osobnímu rozvoji? Johnstone kritizoval vzdělávací systém za to, že učí lidi, že chyba je nepřítel, že je špatně se snažit být nejlepší, protože pak jste ve velkém napětí. Přitom právě v uvolněném stavu a vědomé přítomnosti je člověk schopný dosáhnout mnohem lepších výsledků. Je to podobné stavu flow, o němž často mluví výkonní sportovci a dnes už i manažeři. Je to stav, kdy pro vrcholové výkony často tělo dělá samo to, co umí, a Vy se nemusíte snažit. Baví Vás, co děláte, a máte chuť dosáhnout mistrovství. Neúspěch Vás neodradí, nýbrž motivuje. Chyby a selhání jsou přirozenou věcí, která se dřív nebo později v jakékoliv situaci v životě dostaví. Podstatné ale je, jak na ně reagujeme. Chyba nemá být strašákem a stopkou, ale nejrychlejším nástrojem učení. A právě principy, které jsou obsaženy v tréninku improvizace, učí zůstat i navzdory chybě šťastný, užít si ji, vytěžit ji ve svůj prospěch. Jinými slovy, zatímco ostatní panikaří, že udělali chybu, Vy už dávno přemýšlíte, co s tím dál, a tak jste o krok napřed a jednáte s klidnou myslí.
Příkladem přesahu improvizace do života je práce se statusem, tedy s egem. Statusem se myslí jakýsi nikdy nekončící tanec našeho vztahu k lidem a věcem kolem nás. Jde o formu vyjádření dominance nebo submise. Každý z nás v každém okamžiku zaujímá vyšší nebo nižší status ke svému prostředí. Informaci o tom, jaký status máme, vyjadřujeme verbálně – tím, co říkáme, ale i neverbálně – tím, jak stojíme, jaká děláme gesta apod. Statusy a jejich neustálé přehodnocování jsou nedílnou součástí života. Pro spolupráci je potřebné naučit se vyvažovat status ve prospěch dohody s druhými.
Kromě statusové práce je také velkými tématem improvizace uvěřitelnost a zpracování svých obav. Být na jevišti, stejně tak jako přednášet na konferenci nebo vést poradu, není pro každého komfortní situace. Pohledy diváků ve většině lidí vytvářejí strach, stud, vyvolávají trému. Je třeba odhodit své policajty, soudce a hodnotitele, které máme v hlavě, a dopřát si reagovat na nastalé situace. Překvapivě i toto se dá natrénovat.
Představte si herce, který přichází na jeviště – na začátku se snaží zaujmout své publikum, předat sdělení tak, aby mu všichni porozuměli, aby se lidé bavili a užili si to. A pokud je publikum v nesouladu nebo konfliktu, umí z nevýhody udělat výhodu. Nebo reaguje lépe na trapas a vytěží ho ve svůj prospěch. A teď si za slovo herec dosaďte slovo manažer a za jeviště slovo porada nebo konference. Také přece chcete zaujmout, chcete, aby lidé porozuměli Vašemu záměru. Chcete se umět vymotat z nepříjemné diskuze nebo palby otázek. Nepřipadá Vám to povědomé? Na tomto poli pro Vás právě improvizace může mnoho udělat.
ZÁKLADNÍ PRINCIPY IMPROVIZACE UŽITEČNÉ PRO ŽIVOT
Podívejme se na to, jaké jsou základní principy improvizace a čím mohou obohatit Váš život.
Hrajte s nimi, ne proti nim
Improvizátor se nemá starat o to, kdo nebo co je on sám, ale chovat se tak, aby naplnil spoluhráčovy touhy a potřeby. Ptá se: "Co by udělalo mému spoluhráči radost?", nebo "Jak by si můj parťák tuhle scénku se mnou ještě více užil?" V dnešní době, kdy zaměření na sebe sama a vlastní ego hraje prim, pomáhá právě improvizace pochopit základní principy spolupráce v týmu a v komunikaci. Není to totiž hra jednotlivce s nabubřelým egem a s klapkami na očích, ale uvědomění, že všichni jsme součástí jedné hry a každý hráč zde má své místo. Zároveň se jako lídr učíte, jak vtáhnout do téhle hry všechny zúčastněné. Nejste totiž Vy, pak dlouho nic a teprve potom "ti druzí“. Jsme my, tým, který sílu bere ze vztahů a podpory. Překvapivě umění "nehrát jen sám na sebe“, ale naučit se přihrávat a delegovat bývá ten nejtěžší úkol.
Většina technik a cvičení z improvizace má jako základní princip "reagování v přítomnosti“. Nemůžete totiž ovlivnit nic, když v situaci nejste, když nedáváte pozor. Pozornost a soustředění je v dnešní době velké téma,…
