dnes je 20.5.2024

Input:

Jak rozpoznat lež?

1.3.2006, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 5 minut

Daniela Fischerová, dramatička, spisovatelka a viceprezidentka českého PEN klubu, se kromě těchto aktivit věnuje téměř dvacet let neverbální komunikaci. A protože z neverbálních projevů se dozvíme více než 90 % všech informací o těch druhých, zeptali jsme se jí, jak rozpoznáme u našich partnerů, podřízených či uchazečů o zaměstnání lež.

     Existuje krásné islandské přísloví: „Na to, aby jedné lži uvěřili, spotřebuješ nejmíň sedm lží.“ Však to známe! Je to typický princip sněhové koule. Na každou lež se nabalují spousty dalších výmyslů a výmluv a člověk už nemůže s lhaním přestat, jen aby to na něho neprasklo.

     Jak odpovědět na otázku „Jak neverbálně poznat klam?“ Nejprve snad upozorněním, že v neverbalitě neplatí nic na sto procent. Naše projevy jsou tak individuální, že nelze sestavit všeobecně platný neverbální „slovníček“. Objeví-li se příznak lži jeden, nemusí to znamenat vůbec nic. Objeví-li se dva, zpozorněte. Teprve vidíte-li celý trs úkazů, uvažujte o tom, nesnaží-li se Vás mluvčí nějak podfouknout.

Slovy se lže až nebezpečně snadno, tělo je mnohem slabší lhář.

     Mějme ovšem na paměti, že jsou dva velmi odlišné typy lhářů. Jedni lžou z donucení okolnostmi, stydí se, jsou provinilí a vlastně lžou velmi neradi. Druzí lžou s chutí, bez pocitů viny a čím víc toho nalžou, tím si připadají jako větší frajeři. Jejich neverbální projevy se liší. Jak? Například:

  • přímým očním kontaktem - u lhářů prvého typu se pohled z očí do očí výrazně snižuje. Lidová moudrost o tom říká: „To bude nějaký křivák, vždyť se mi ani nepodíval do očí.“ Ale lháři druhého typu to dělají přesně naopak. Dobře vědí, že pohled do očí budí důvěru, a tak Vám tu nejnehoráznější pasáž přednesou s plným očním kontaktem.

  • ukazováním do dlaní - lháři prvního typu dlaně instinktivně schovávají. Ukázání holých dlaní všude po světě znamená: „Přicházím beze zbraně, jsem přítel.“ Zkušení podvodníci toho zneužijí a ukážou Vám při lži holé dlaně, aby probudili Vaši důvěru.

    Teď už budeme mluvit o obou typech naráz. Ovšem že lháři nezkušení vykazují těchto znaků víc než lháři profesionální, sňatkoví podvodníci, prodavači neexistujících parcel nebo političtí manipulátoři. Protože se lépe kontrolují, jejich odhalení bývá nesnadné, ale přece je možné rozpoznat lhaní z těchto znaků:

  • rudnutí - na někom je vidět velmi dobře, na jiných je sotva patrné. Výhodou pro nás obelhávané je, že lhář zrudnutí nedokáže nijak zabránit.

  • motorický neklid - nejrůznější vrtění, spousty zbytečných pohybů, osahávání vlastního těla (smetání neexistujících smítek, drbání ve vlasech atd.).

  • svědení - je účinné a velmi jednoduché pravidlo - lež svědí. Z poměrně složitých důvodů dochází při lži v našem těle k jevům, které často vyústí v pocit svědění. Kde toto svědění bývá nejčastější? Na nose!

  • vyšší hlas - protože lež nastoluje v naší psychice jistou tenzi, lehce se nám stáhnou hlasivky a pak mluvíme o něco výše položeným hlasem, než když jsme v pohodě.

  • takzvané čištění hrdla, drobné pokašlávání se zavřenými ústy.

  • nervózní smíšky - kratinký smích ve chvíli, kdy není čemu se zasmát, pouhé uvolňování napětí, jako když z Pappinova hrnce unikají pramínky páry.

  • nápadný počet úsměvů, ale neupřímných, vyrobených pouhou vůlí. Jak je poznáme? Je to jen svalová práce úst a horní polovina obličeje nespolupracuje. Oči se nemhouří, tváře se nezvednou, nerozběhnou se „vrásky smíchu“ - vějířky od vnějších koutků očí. Je to úsměv typický pro lež společenskou, kdy se

Nahrávám...
Nahrávám...