Daniela Fischerová, dramatička, spisovatelka a viceprezidentka
českého PEN klubu, se kromě těchto aktivit věnuje téměř dvacet let neverbální
komunikaci. A protože z neverbálních projevů se dozvíme více než 90 % všech
informací o těch druhých, zeptali jsme se jí, jak rozpoznáme u našich partnerů,
podřízených či uchazečů o zaměstnání lež.
Existuje krásné islandské přísloví: „Na to, aby jedné
lži uvěřili, spotřebuješ nejmíň sedm lží.“ Však to známe! Je to typický princip
sněhové koule. Na každou lež se nabalují spousty dalších výmyslů a výmluv a
člověk už nemůže s lhaním přestat, jen aby to na něho neprasklo.
Jak odpovědět na otázku „Jak neverbálně poznat klam?“
Nejprve snad upozorněním, že v neverbalitě neplatí nic na sto procent.
Naše projevy jsou tak individuální, že nelze sestavit všeobecně platný
neverbální „slovníček“. Objeví-li se příznak lži jeden, nemusí to znamenat
vůbec nic. Objeví-li se dva, zpozorněte. Teprve vidíte-li celý trs úkazů,
uvažujte o tom, nesnaží-li se Vás mluvčí nějak podfouknout.
Slovy se lže až nebezpečně snadno, tělo je mnohem slabší
lhář.
Mějme ovšem na paměti, že jsou dva velmi odlišné
typy lhářů. Jedni lžou z donucení okolnostmi, stydí se, jsou provinilí a
vlastně lžou velmi neradi. Druzí lžou s chutí, bez pocitů viny a čím víc toho
nalžou, tím si připadají jako větší frajeři. Jejich neverbální projevy se liší.
Jak? Například:
-
přímým očním kontaktem - u lhářů prvého typu se pohled z
očí do očí výrazně snižuje. Lidová moudrost o tom říká: „To bude nějaký křivák,
vždyť se mi ani nepodíval do očí.“ Ale lháři druhého typu to dělají přesně
naopak. Dobře vědí, že pohled do očí budí důvěru, a tak Vám tu nejnehoráznější
pasáž přednesou s plným očním kontaktem.
-
ukazováním do dlaní - lháři prvního typu dlaně
instinktivně schovávají. Ukázání holých dlaní všude po světě znamená:
„Přicházím beze zbraně, jsem přítel.“ Zkušení podvodníci toho zneužijí a ukážou
Vám při lži holé dlaně, aby probudili Vaši důvěru.
Teď už budeme mluvit o obou typech naráz. Ovšem že lháři
nezkušení vykazují těchto znaků víc než lháři profesionální, sňatkoví
podvodníci, prodavači neexistujících parcel nebo političtí manipulátoři.
Protože se lépe kontrolují, jejich odhalení bývá nesnadné, ale přece je možné
rozpoznat lhaní z těchto znaků:
-
rudnutí - na někom je vidět velmi dobře, na jiných je
sotva patrné. Výhodou pro nás obelhávané je, že lhář zrudnutí nedokáže nijak
zabránit.
-
motorický neklid - nejrůznější vrtění, spousty zbytečných
pohybů, osahávání vlastního těla (smetání neexistujících smítek, drbání ve
vlasech atd.).
-
svědení - je účinné a velmi jednoduché pravidlo - lež
svědí. Z poměrně složitých důvodů dochází při lži v našem těle k jevům, které
často vyústí v pocit svědění. Kde toto svědění bývá nejčastější? Na nose!
-
vyšší hlas - protože lež nastoluje v naší psychice jistou
tenzi, lehce se nám stáhnou hlasivky a pak mluvíme o něco výše položeným
hlasem, než když jsme v pohodě.
-
takzvané čištění hrdla, drobné pokašlávání se zavřenými
ústy.
-
nervózní smíšky - kratinký smích ve chvíli, kdy není čemu
se zasmát, pouhé uvolňování napětí, jako když z Pappinova hrnce unikají
pramínky páry.
-
nápadný počet úsměvů, ale neupřímných, vyrobených pouhou
vůlí. Jak je poznáme? Je to jen svalová práce úst a horní polovina obličeje
nespolupracuje. Oči se nemhouří, tváře se nezvednou, nerozběhnou se „vrásky
smíchu“ - vějířky od vnějších koutků očí. Je to úsměv typický pro lež
společenskou, kdy se…
