Kde vzít osobní příběh?

Také máte občas pocit, že zajímavé věci se dějí jen těm ostatním? A přitom ti šťastnější - ve Vašich očích - prožívají podobné příhody, jen je umí lépe zhodnotit.

Kdo zná můj styl veřejného projevu, dobře ví, že mám ve velké oblibě vyprávění osobních příhod a příběhů. Mám za to, že to je ten nejlepší způsob, jak oživit prezentace a veřejné projevy a vložit do nich trochu humoru. Dávám jim přednost před vyprávěním vtipů, anekdot nebo uváděním vtipných citátů. Proč? Protože osobní příběhy jsou jedinečné, snadno zapamatovatelné, trapasuvzdorné a navíc několik málo dobrých příběhů můžete použít ve větším počtu situací, ve kterých se jako řečník můžete ocitnout.

Když vedu semináře pro lektory, trenéry a řečníky, často jsem udiven tím, že mi mnozí účastníci říkají: „Já bohužel nemám žádný humorný příběh. Mně se nikdy nic humorného nestane.“ Na takové stesky odpovídám vždy stejně: „Ale to je přece nesmysl. Každý má své osobní příběhy.“ Někdy k tomu dodávám citát Davida Lettermana: „Pokud žijete na této planetě nejméně dvě desítky let a nemáte alespoň tři kloudné osobní příběhy, děláte něco špatně.“

Na svých seminářích pomáhám účastníkům nalézt a zformulovat osobní příběhy. Během úvodního cvičení, které trvá sotva 30 minut, si většina účastníků dokáže uvědomit tucet nebo víc příhod, které se jim skutečně staly a které je pak možné zpracovat na příběh vhodný k veřejnému použití.

Původně jsem psal divadelní komedie. Při tom jsem přišel na to, že komedie je, když něco dopadne špatně. Pokud všechno běží, jak má, žádný humor …