dnes je 22.5.2024

Input:

Magické usnadňování

1.12.2006, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 6 minut

Mágové všech dob věnovali pozornost jemným drobnostem a detailům. A dobře věděli proč. Domnívali se, že právě tím ovlivní úspěch svého díla. Pokud o jejich postřehu pochybujete, možná Vás přesvědčí následující příspěvek.

Dnes přijde na řadu jedno velmi užitečné téma: sociální facilitace, jinak řečeno usnadňování, aneb „jak předcházet zbytečným srážkám v riskantním mezilidském provozu“.

Každé jednání má fázi, kterou je dobré si pečlivě hlídat. Říká se jí pík prvního dojmu a trvá asi čtyři minuty, i když novější autoři tu lhůtu zkracují a tvrdí, že dvě minuty pro vytvoření nesmazatelného vtisku zcela stačí. Řada pokusů dokazuje totéž: první dojem je velmi silný, podvědomě v nás přetrvává léta a ovlivňuje náš úsudek. Týká se jak okamžiků, kdy někoho vidíme poprvé v životě, tak i počátků každé sekvence, jakou je schůze, rozhovor, přednáška, návštěva atd. Říká se: „Nedostaneš druhou šanci udělat první dojem!“

Dobré vypravěče svět obdivuje, ale dobré posluchače svět miluje.

Pro ilustraci jeden příklad. Experimentátor přednášel skupině studentů. Měl ve scénáři, že ihned po příchodu převrhne šálek kávy. Pak mluvil hodinu a žádné další neobratnosti se nedopustil. Po čase byli studenti vyzváni, aby ho nějak zhodnotili. Takřka všichni připomněli epizodu s kávou a usoudili, že ten pán je asi nemehlo. Pak přednášel jiné skupině a převrhl šálek až po půlhodině řeči. Když byli tito druzí studenti požádáni o posudek, lapsus s kávou byl zapomenut a do hodnocení se nijak nepromítl. To, co se stane na začátku, nám připadá významnější a vrývá se nám hlouběji do paměti.

Čeho se hlavně vyvarovat? V prvních okamžicích kontaktu nebýt nerudný, nejistý. Prostě být nějak mimo situaci. Seznamujeme-li se s někým, máme se mu v té chvíli plně věnovat. Sociální hrubkou je podat někomu ruku a odepřít mu oční kontakt. Sociální hrubkou na druhou je podat někomu ruku a při tom se věnovat něčemu jinému. Například mít u ucha mobil, jíst, ohlížet se po někom třetím nebo nezvednout oči od papírů. I to lidé dělají, ale takovou urážku naše tělo dlouho nezapomene.

Sociálně nešikovné je otevřít hovor nepříjemným nebo kontroverzním tématem. I když musíme probrat nějaký problém, první minuty mají patřit „sociálnímu zateplování“. „Jaká byla cesta? Máte pěkný klobouk! Nemám zavřít okno?“ a podobné zdánlivé banality usnadní další kooperaci. Odvěké rituály společného jídla na znamení míru jsme podědili po zvířecích předcích. Tradiční pití kávy a nabídka drobné pochoutky hraje při startu jednání větší roli, než se zdá. Platí, že víc „sociálního tepla“ má poskytnout ten, kdo je momentálně ve vyšší pozici: šéf podřízenému, dospělý dítěti, domácí pán návštěvníkovi.

Máme-li veřejný projev, přesně si rozmysleme aspoň úvod. Každé hledání slov a nejistota ve fázi prvního dojmu vytváří v posluchačích pocit, že jsme nekompetentní. Později v toku řeči nám to snad prominou, ale na začátku má z řečníka vyzařovat jistota a klid.

Speciální facilitační taktika se jmenuje yes-set, sada souhlasu. Chceme-li se s někým dohodnout, můžeme položit tři otázky, na které ten druhý bezpečně zná odpovědi, a my jsme si zároveň jisti, že budou kladné. „Přijel jste vlakem? To je Vaše taška? Vy jste prý byl v Itálii?“ Vypadá to možná hloupě, ale člověk, který třikrát řekne ano, bude naladěný říct ano i po čtvrté.

Ve fázi prvního dojmu se často usmíváme, to je v pořádku. Ale pozor: pokud se s někým vidíme poprvé, neměli bychom hned ukázat zuby. Milý zavřený úsměv postačí. Vycenit zuby znamená u zvířat hrozbu. „ Dřív byl tak nesmělý, ale už ukazuje zuby!“ říkáme o někom, z koho jde trochu strach. Zubní úsměv si nechme jen pro ty, které dobře známe a s nimiž už jsme uzavřeli jakýsi citový „pakt o vzájemném neútočení“.

Jednoduchá rada jak usnadnit kontakt: lidé

Nahrávám...
Nahrávám...