dnes je 7.12.2024

Input:

Nález 101/1999 SbNU, sv.15, K použití právního předpisu, který se na posuzovaný právní vztah nevztahuje, jako porušení práva na soudní ochranu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 15, nález č. 101

III. ÚS 140/99

K použití právního předpisu, který se na posuzovaný právní vztah nevztahuje, jako porušení práva na soudní ochranu

Obchodní právo upravené především zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, je samostatným právním odvětvím, které upravuje právní poměry podnikatelů. Podnikatelem je každá fyzická osoba, která oprávněně podniká, tedy vykonává soustavně a samostatně podnikatelskou činnost vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Obchodním zákoníkem se řídí vztahy mezi podnikateli, tedy vztahy související s podnikáním (§ 1 obchodního zákoníku). Ostatní právní vztahy, do nichž podnikatelé vstupují jako občané, se neřídí obchodním zákoníkem, nýbrž jinými právními předpisy podle charakteru konkrétních společenských vztahů. Bylo-li z dokazování provedeného v soudním řízení nepochybné, že účastník převzal zboží, avšak nikoliv za účelem dosažení zisku (nevystupoval tu tedy jako podnikatel), ale jako fyzická osoba v odlišném právním postavení, jako osoba poskytující jiné fyzické osobě občanskou výpomoc, jeho jednání a právní postavení nebylo možno posuzovat jako podnikání a podřadit je obchodnímu zákoníku jako zvláštnímu zákonu upravujícímu právě právní vztahy mezi podnikateli. Skutečnost, že účastník sám byl držitelem živnostenského oprávnění, v jehož rámci také dochází k přebírání zboží, na této věci nemůže nic změnit. Rozhodující tu není skutečnost, že účastník je držitelem živnostenského oprávnění, ale posouzení podstaty společenského vztahu, v němž vystupoval. Vyvodil-li soud ze správného skutkového zjištění právní závěr, který je se skutkovým stavem ve výrazném nesouladu, neposkytl zákonem stanoveným způsobem ochranu navrhovatelovým základním právům, čímž porušil čl. 90 Ústavy České republiky a v konečném důsledku i čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 8. července 1999 sp. zn. III. ÚS 140/99 ve věci ústavní stížnosti P. A. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 25. 9. 1998 sp. zn. 15 Co 455/98, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o uložení povinnosti zaplatit cenu dodaného zboží.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 9. 1998 č. j. 15 Co 455/98-100 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Navrhovatel podal dne 17. 3. 1999 ústavní stížnost, která směřovala proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 9. 1998 č. j. 15 455/98-100, s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva.

Ze spisu Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 11 C 138/95, který si vyžádal, Ústavní soud zjistil, že dne 25. 7. 1995 podal J. B. žalobu proti P. A. a K. A. o úhradu částky 8 598 Kč. Podle žalobce měl žalovaný od něj převzít zboží v uvedené ceně pro vinárnu v M. B. a kupní cenu nezaplatil. Soud vydal ve věci platební rozkaz, proti němuž navrhovatel podal odpor. Namítl v něm, že nebyl pasivně legitimován. Soud tedy ve věci jednal. Dne 13. 12. 1995 usnesením č. j. 11 C 138/95-24 připustil, aby na straně odpůrců přistoupila do řízení Ing. L. S. Usnesením ze dne 29. 5. 1996 č. j. 11 C 138/95-32 pak soud

Nahrávám...
Nahrávám...