dnes je 3.12.2022

Input:

Nález 101/2005 SbNU, sv. 37, K oprávnění statutárního orgánu občanského sdružení podat žalobu a udělit procesní plnou moc

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 37, nález č. 101

I. ÚS 698/02

K oprávnění statutárního orgánu občanského sdružení podat žalobu a udělit procesní plnou moc

Ústavnímu soudu se jeví jako nadbytečné a správnímu soudu nepříslušející, aby posuzoval, zda k podání správní žaloby a ke sjednání povinného právního zastoupení došlo v souladu s interními předpisy stěžovatele, a hodnotil v této souvislosti např. hmotné důsledky právního zastoupení na jeho hospodaření. Takový postup obecného soudu je nepřiměřeně tvrdý a formalistický. Povinné právní zastoupení před správními soudy představuje nepochybně do jisté míry omezení základních práv plynoucích z čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen„Listina“). Podle čl. 4 odst. 4 Listiny musí však být při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod šetřeno jejich podstaty a smyslu. Výše uvedený postup tak odpírá stěžovateli jeho právo na soudní ochranu.

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Janů a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera - ze dne 11. května 2005 sp. zn. I. ÚS 698/02 ve věci ústavní stížnosti sdružení C. - S. p. z. p. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 10. 2002 č. j. 6 A 65/2001-14, jímž bylo zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu o rozkladu.

Výrok

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 10. 2002 č. j. 6 A 65/2001-14 se zrušuje.

Odůvodnění

Vrchní soud v Praze (dále též „vrchní soud“) usnesením ze dne 31.10. 2002 č. j. 6 A 65/2001-14 v právní věci žalobce sdružení C. - S. p.z. p. (dále jen „stěžovatel“ nebo „sdružení“) zastavil řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu o rozkladu ze dne 20. 4. 2001 č. j. 21472/01/2000/1000. V odůvodnění svého rozhodnutí především poukázal na ustanovení § 103 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle něhož soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Ze stanov stěžovatele prý vyplývá, že členská schůze sdružení stěžovatele projednává a rozhoduje důležité záležitosti sdružení s výjimkou těch, která jsou ve stanovách výslovně uvedena. Nestačí tedy, aby plnou moc advokátovi k podání správní žaloby udělil předseda sdružení, ale je třeba, aby spolu s podáním správní žaloby „bylo také doloženo, že na podání žaloby se usnesla členská schůze. To doloženo nebylo, a nic takového nevyplývá ani ze zápisu členské schůze žalobce ze dne 8. 6. 2001“. Vrchní soud uvedl, že se jedná o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, a soudu proto nezbylo než řízení zastavit (§ 104 odst. 1 ve spojení s § 246c o. s. ř.).

Citované rozhodnutí Vrchního soudu v Praze napadl stěžovatel ústavní stížností, v níž především argumentoval ustanovením § 21 odst.1 písm. a) o. s. ř., podle kterého jedná za právnickou osobu její statutární orgán. Tím byl předseda sdružení, jenž zmocnil právního zástupce k podání správní žaloby. Stěžovatel poukázal na to, že ani vrchní soud v napadeném usnesení netvrdí, že by zmocnění advokáta členskou schůzí vyžadoval některý konkrétní

Nahrávám...
Nahrávám...