dnes je 29.3.2024

Input:

Nález 104/2006 SbNU, sv. 41, K ústavně souladnému odůvodnění rozhodnutí o vzetí do vazby

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 41, nález č. 104

I. ÚS 470/05

K ústavně souladnému odůvodnění rozhodnutí o vzetí do vazby

Z jazykového a logického výkladu zákonného ustanovení plyne, že jím zakotvený důvod dle § 67 písm. b) trestního řádu spočívá alternativně v důvodné obavě, že obviněný bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné, či v důvodné obavě, že bude jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání. Ústavní soud však v tomto kontextu zdůrazňuje, že důvodnost této obavy musí být založena buď jednáním obviněného, nebo dalšími konkrétními skutečnostmi.

Tyto „konkrétní skutečnosti“ musí být dostatečným a rozumným podkladem pro opodstatnění zmíněné obavy; na druhou stranu je však nelze interpretovat v tom smyslu, že nebude-li obviněný vzat do vazby, bude zcela jistě např. působit na dosud nevyslechnuté svědky. To ostatně vyplývá i z jazykového výkladu slov „odůvodňují obavu“, která citované ustanovení obsahuje. Při rozhodování o vazbě není reálné se domnívat, že může být naplněn požadavek jistoty „konkrétních skutečností“, které opodstatňují vazební důvody. V těchto případech totiž nelze vyčkávat až do okamžiku, kdy je již jisté, že obviněný např. bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné, protože by se již zpravidla nepodařilo takovému jednání zabránit. Na druhé straně však nemůže jít jen o jakési mlhavé a konkrétními skutečnostmi nepodložené podezření, poněvadž by to vedlo k neodůvodněným zásahům do osobní svobody obviněného.

V této souvislosti Ústavní soud konstatuje, že obsahovým naplněním pojmu „konkrétní skutečnosti“ ve smyslu § 67 trestního řádu je nutno rozumět konkrétní argumentaci ohledně povahy důkazů, které je nutno provést, jakož i analýzu okolností, jež svědčí pro možnost působení na nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné, nebo jiné maření objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání ze strany obviněného. Pouhé domněnky a obavy přitom pro uložení vazby nepostačují (srov. např. sp. zn. III. ÚS 188/99, IV. ÚS 257/2000 a další; Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 16, nález č. 156, svazek 21, nález č.18).

Ústavní soud proto opakuje výše uvedenou tezi, že pouhé domněnky a obavy pro uložení vazby nestačí. Potřeba slyšet blíže nespecifikované svědky či spoluobviněné, z nichž někteří mají být stěžovateli známi, sama o sobě nemůže založit konkrétní skutečnost dokládající důvodnou obavu z koluzního záměru stěžovatele. V opačném případě by se ve stejné procesní situaci (kterých může být nespočet v praxi) jen vzhledem k potřebě vyslechnutí většího počtu svědků a spoluobviněných, z nichž některé by obviněný měl znát, automaticky dovozovala koluzní vazba. Přitom již ze slova „konkrétní“ coby součásti legálního pojmu „konkrétní skutečnosti“ je možno vyvozovat nezbytnost reflexe a prokázání existence prvků konkrétnosti a specifičnosti té které věci, stavící každý případ do roviny „jedinečnosti“ a „nestejnosti“, na základě kterých by až mohla být dána důvodná obava, že obviněný se dopustí koluzního jednání. V dané věci byl přitom důvod koluzní vazby opřen pouze o okolnosti obecné povahy. Lze si představit

Nahrávám...
Nahrávám...