dnes je 5.7.2022

Input:

Nález 110/2002 SbNU, sv. 27, K souladu právních závěrů se skutkovými zjištěními

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 27, nález č. 110

I. ÚS 645/2000

K souladu právních závěrů se skutkovými zjištěními

Ústavní soud odkazuje na svoji ustálenou judikaturu k otázce přezkoumatelnosti a přesvědčivosti rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud např. uvedl, že „Z hlediska stanoveného postupu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) je požadavek řádného a vyčerpávajícího zdůvodnění rozhodnutí orgánů veřejné moci jednou ze základních podmínek ústavně souladného rozhodnutí.“ (nález sp. zn. III. ÚS 103/99, Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 17, str. 121). „Nezávislost rozhodování obecných soudů se uskutečňuje v ústavním a zákonném procesněprávním a hmotněprávním rámci. Procesněprávní rámec představují především principy řádného a spravedlivého procesu, jak vyplývají z čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, jakož i z čl. 1 Ústavy České republiky. Jedním z těchto principů, představujícím součást práva na řádný proces, jakož i pojmu právního státu a vylučujícím libovůli při rozhodování, je i povinnost soudů své rozsudky odůvodnit (§ 157 odst. 1 o. s. ř.), a to způsobem zakotveným v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. V případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takové rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 1 Ústavy České republiky“ (nález sp. zn. III. ÚS 84/94, Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 3, str. 257).

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 17. září 2002 sp. zn. I. ÚS 645/2000 ve věci ústavní stížnosti Ing. J. E. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze 16. 6. 2000 sp. zn. 12 Co 101/2000 a proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze 4. 10. 1999 sp. zn. 7 C 97/94, jimiž byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit finanční částku.

I. Výrok

Rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 4. 10. 1999 sp. zn. 7 C 97/94 ve výroku sub I. a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 6. 2000 sp. zn. 12 Co 101/2000 ve výrocích sub I. a III. se zrušují.

V ostatních výrocích rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 4. 10. 1999 sp. zn. 7 C 97/94 (výroky sub II., III.) a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 6. 2000 sp. zn. 12 Co 101/2000 (výrok sub II.) se ústavní stížnost odmítá.

II. Odůvodnění

Okresní soud v Chebu v rozsudkem ze dne 4. 10. 1999 sp. zn. 7 C 97/94 rozhodl ve věci žalobce Z. s. K., a. s., proti stěžovateli (žalovanému) o 10 237 756 Kč s přísl. ve výroku sub I. tak, že stěžovatel je povinen uhradit žalobci částku 1 153 041 Kč. Ve výroku sub II. ohledně částky 9 084 715 Kč byla žaloba zamítnuta. Výrokem sub III. byla stanovena povinnost žalobce uhradit stěžovateli náklady řízení ve výši 78 820 Kč.

V odůvodnění tohoto rozsudku okresní soud konstatoval, že mezi účastníky byla v říjnu 1992 uzavřena smlouva o dílo podle § 536 odst. 1 a 3 obchodního zákoníku, kterou se žalobce zavázal provést pro stěžovatele

Nahrávám...
Nahrávám...