dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 118/2005 SbNU, sv. 37, K rozhodování o žalobě na určení vlastnictví; K ochraně dobré víry

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 37, nález č. 118

II. ÚS 504/04

K rozhodování o žalobě na určení vlastnictví
K ochraně dobré víry

Podle čl. 1 Ústavy je Česká republika svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Jedním ze základních pilířů právního státu je právní jistota. Pod tímto zorným úhlem musí být posuzovány spory o vlastnictví zejména tam, kde důvody k jeho zpochybnění se nenachází v současnosti, ale v událostech, které se staly před desítkami let.

V předmětné věci vlastníci, kteří užívali předmět vlastnictví nerušeně 40 let, jsou náhle konfrontováni se situací, že jejich vlastnické právo je zpochybňováno na základě okolností, které nijak neovlivňovali a jejichž obsah ani nemohli znát. Naopak ze všech okolností, které jim byly známy, si mohli udělat jediný možný závěr, že svá práva nabyli v souladu s platnými zákony.

Jejich dobrá víra, že právo nabyli od státu v souladu se zákonem, musí být chráněna a nelze v zájmu právní jistoty připustit výklad absolutní neplatnosti právních úkonů, které napříč desetiletími vrací právní vztahy do dávné minulosti.

Nelze připustit takový výklad obecných předpisů, který by vedl k rozšíření majetkových restitucí nad rámec nároků vyplývajících z restitučních předpisů. Takový závěr není v rozporu s dříve vysloveným názorem, že existence restitučních předpisů nebrání uplatňovat majetková práva podle předpisů obecných. Tento závěr totiž platí jen pro ty případy, kdy nebylo možné uplatnit nárok podle restitučních předpisů.

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké - ze dne 8.června 2005 sp. zn. II. ÚS 504/04 ve věci ústavní stížnosti M. V. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 1. 2003 č. j. 22 Co 2821/2002-163 a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 9. 2002 č. j. 7 C 308/2000-135, jimiž byla zamítnuta žaloba stěžovatele na negativní určení vlastnického práva vedlejší účastnice J. P.

Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 1. 2003 č. j. 22 Co 2821/2002-163 a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 9. 2002 č. j. 7 C 308/2000-135 se zrušují.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 17. 8. 2004 a i v ostatním splňovala podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), stěžovatel navrhuje zrušit v záhlaví uvedené rozsudky. Tvrdí, že soudy obou stupňů porušily jeho ústavní práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

Ústavní soud si k projednání a rozhodnutí věci vyžádal spis Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 7 C 308/2000-135, z něhož zjistil následující:

Stěžovatel se žalobou podanou u Okresního soudu v Českých Budějovicích proti žalované J. P. (dále jen „vedlejší účastnice“) domáhal určení, že je vlastníkem sporných pozemkových parcel (KN č. … o výměře 51 m2 zastavěné plochy, objekt bydlení, a KN č. …/... o výměře 235 m2 ostatní

Nahrávám...
Nahrávám...