dnes je 7.12.2024

Input:

Nález 119/2002 SbNU, sv.28, K ukládání daní jen na základě zákonaK výkladu § 24 a 26 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 28, nález č. 119

II. ÚS 438/01

K ukládání daní jen na základě zákona
K výkladu § 24 a 26 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů

Výklad zákona v souladu s Ústavou České republiky je třeba provádět i v kontextu různých druhů společenských zájmů, je nutno při něm hledat cíl a důvod, proč takový zákon a v takovém znění společnost přijala. Jestliže zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, umožňuje odečíst si od získaných příjmů z podnikání výdaje, tedy dovoluje zdanit pouze tu část finančního zisku, která výdaj na zajištění příjmu bere na zřetel, činí tak zjevně proto, aby podpořil podnikání, aby docházelo k obnovování techniky, hmotného investičního majetku a dosahovalo se rozvoje podnikání. Je patrno, že zdravotnická zařízení nemají dostatek finančních prostředků na nákup tak nákladných zařízení, jako jsou dialyzační jednotky. Jestliže je poplatník nakoupil a dal k bezplatnému užívání k dispozici, nečinil tak zcela nezištně, ale samozřejmě s podnikatelským záměrem. Jestliže orgány veřejné moci tento záměr nevzaly na zřetel a vyměřily daň bez přihlédnutí k daňově uznatelným odpisům, nerespektovaly zákonem formulovaná pravidla pro ukládání daní, a tím v konečném důsledku porušily poplatníkovo základní právo chráněné čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 2. října 2002 sp. zn. II. ÚS 438/01 ve věci ústavní stížnosti K., spol. s r. o., proti rozsudku Městského soudu v Praze z 27. 4. 2001 sp. zn. 28 Ca 106/2000, jímž byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu z 21. 1. 2000 č. j. FŘ-220/12/00, jímž bylo zamítnuto její odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru vydanému Finančním úřadem pro Prahu 4 č. 970000307.

I. Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2001 č. j. 28 Ca 106/2000-41 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Stěžovatelka se včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2001 č. j. 28 Ca 106/2000-41, zamítnuvšího její správní žalobu, kterou se domáhala přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu z 21. 1. 2000 č. j. FŘ-220/12/00. Je přesvědčena, že napadeným rozsudkem byla porušena její ústavní práva daná ustanovením čl. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), protože jí byla uložena daňová povinnost nad rámec zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a zároveň zákonné omezení základních práv a svobod dané úpravou tohoto zákona bylo vůči ní uplatněno jinak než vůči jiným subjektům za obdobných podmínek. Dále namítá, že soud při svém rozhodování postupoval rovněž v rozporu s ustanovením čl. 36 odst. 1 Listiny, když zákonem zaručeným právům stěžovatelky nebyla poskytnuta zaručená soudní ochrana. Konkrétně stěžovatelka uvedla, že považuje daňovou povinnost stanovenou rozhodnutím Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu ze dne 21. 1. 2000 č. j. FŘ-220/12/00, jímž byl změněn dodatečný platební výměr Finančního úřadu

Nahrávám...
Nahrávám...